Nebezpečná cesta k Ledopádům

31. ledna 2017 v 15:24 | Revl
Tak jsem tu zpět po dlouhé pauze, původně jsem si myslel, že dopíšu naší úžasnou dovolenou, ale tohle všechno momentálně překryl mnohem hlubší zážitek, o který bych se rád podělil.
Ledopápdy- Měřín 29.1.2017
Toto místo náhodou našel Honza na internetu a tak jsme se rozhodli toto místo najít. Když jsme dorazili do Měřína. Udivilo nás, že ani místní lidé o ničem takovém nevědí. To jsme trochu znejistěli. A nakonec se přeci jen vydali na výpravu do neznáma. Nakonec jsme kus Ledopádů zahlédly, ale kdesy hluboko pod námi a cesta nikde...Kdo si myslí, že tady vyprávění končí, ten se plete. Honza se pomalu pustil po svahu dolů aby se dostal blíže. Lenča za ním i s Elinkou. Já a naši byli nahoře a přemýšleli, jestli to za to riziko stojí. Já se nakonec pustil za nimi dolů po svahu. Plně si vědom hrozícího nebezpečí, tedy pádu a následné koupely v ledovém jezeru. Naši to vzdali. Já bych to jindy vzdal taky, ale něco se za tu dobu změnilo a já odhodlaně a opatrně slézal, mnohdy i po zadku dolů...Pocit z dosažení kamenitého břehu v zátoce byl úžasný. A ještě lepší pohled na ony Ledopády. Fotku přidám o to vás nemohu ochudit :-)
Všichni jsme se smáli klouzali se na kouscích pevného ledu. Při pohledu na ledopád a strmé stěny kolem mě pomalu humor přecházel, protože jsem nevěděl kudy zpět. Protože cesta nebyla. Zkusil jsem vylézt po jedné skalní stěně nahoru, ale nešlo to. Tak jsem opatrně lezl dolů. V horní části ledopádu byl dřevěný krátký žebřík. Moc jsem mu nevěřil, ale asi to byla jediná cesta. Vytáhli jsme se na menší plošinu, která byla součástí ledopádu. Lenča se nabídla, že to odzkouší. Honza čekal hned pod žebříkem aby ji kdyžtak zkusíl chytit. Naštěstí to zvládla a žebřík vydržel. Pak jsem šel já. S mojí váhou jsem měl značné obavy. Ale vydržel...Lenča pak pomohla nahoru Elče a já jsem pomohl Honzovi, který vše ještě fotil. Protože poslední dvě příčky žebříku byli častečně pod ledem. Když jsem dělal společnou fotku Lenče a Honzovi, klepali se mi ruce. Přes všechno napětí, jsem byl vnitřně klidný a vyrovnaný. Potom jsme se dostali korytem potoka, kde už to bylo mírné až nahoru. Tam přišla další radost, že jsme tuto náročnou výpravu zvládli. To jsem opravdu cítil, že žiju...Celé jsme to zakončili složenýma rukama na sobě a zvoláním "Jsme nejlepší." A pak už se jen jelo zpět domů.

Krásný zbytek dne přeje Revl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama