Březen 2014

Bar zapomění

6. března 2014 v 12:46 | Revl |  Něco jako deník
Krásný den, máme před sebou krásné slunečné dny ale já bych rád navázal na včerejšek a na povídky ze světa stínů. Předem upozorňuji že příběhy nejsou kompletní, mezi jednotlivými příběhy. Chybí některé další a já to postupně doplňuji. Je to jako skládat hlavolam. Takže přeji příjemné počtení.
Mezi stíny: Bar zapomnění
Tomas byl zdrcen, v tomhle světě byl relativně chvíli. I když co je to tady chvíle. Jak tak procházel další temnou ulicí, všiml si poutače na bar. "Skvěle, tam by mohli mít pro něj rady a pochopení." Řekl si a vzal za kliku. Bar byl velký, prostorný a rozlehlý. Stěny byli černé, strop představoval oblohu z hvězd. Koberec zde byl rovněž černý až na krátký červený koberec, který se táhnul až k jednomu z barů. Byli tu pohodlná křesla, gauč a spousta dalších věcí. A kupodivu dost lidí. Všichni vypadali šťastně a bavili se. Tomasovi se na tváři objevil úsměv. Aspoň někde to funguje stejně, říkal si v duchu. Došel k baru a hned se optal barmana, kolik stojí tady pivo. Barmanova odpověď ho překvapila. "Mladíku, dneska je všechno pití grátys."
Tomas si hned jedno objednal. Barman mu s přátelským úsměvem podal pivo. Napil se a vydal se mezi lidi. Hned se cítil o moc lépe. Měl i lepší náladu. Začal se bavit s jednou slečnou a dvěma muži. Kupodivu našli společné téma a o to ho dnešní den těšil více. Jak čas plynul, Tomas pil stále víc a víc. Kupodivu se to nijak neprojevovalo. Bylo mu dobře a vůbec nic ho netrápilo. Někde mezi tou spletí barů a tanečních sálů. Potkal dívku. Byla okouzlující. Něčím ho uchvátila. Bavili se spolu, tančili. Smáli se. V jednu chvíli při romantické písničce, se k němu nahnula a políbila ho. Tomas ucítil novou energii a touhu. Vášnivě ji líbal. Nechtělo se mu nikam, teď byl spokojen. Řekl, že dojde objednat další pití. Když tak učinil a razil si cestu mezi davy lidí s dvěma sklenicemi v ruce. Upadl mu z kapsy nějaký papír. Tomas se sehnul, sebral onen papír. Položil sklenice na stolek a začal číst.
"Miluji tvoje oči, když jsi šťastná. Cítím se dobře ve tvé přítomnosti. Je to tisíc maličkostí, které na tobě miluji. Nikdy jsem ti to doopravdy neřekl, ale jsi moje světlo mezi stíny. Miluju, to jak se usmíváš, jak se mračíš. Když ležíme v posteli a povídáme si o dnešním dni. Když ti připravím snídani a ty mě odměníš polibkem, Miluji, když spíš a já se na tebe můžu dívat. Je to tisíc věcí a tisíc důvodů proč tě milovat."
Pro Tomase to bylo jako dostat ránu pěstí. Skácel se na zem a teprve teď si začal vše plně uvědomovat. Uvědomoval si kdo je, kde je, proč je taky. Vzpomněl si na svoji lásku, i na to co pro něj znamenala. Náhle ho polilo horko. Věděl, že musí odsud, vždyť tu málem nechal svoji duši. Zase ho zachránila. I když o tom nevěděla. Vstal a hledal cestu pryč bylo to obtížné a každý mu nabízel pití, nebo se s ním aspoň chtěl popovídat. Jenže o to teď nestál. Razil si cestu ven. Všímal si i toho jak jsou lidé různě oblečení, někteří z úplně jiné doby. Tomas si povzdechl, opravdu tu nechali duši. Cítil, že potřebuje na vzduch. Náhle uviděl východ. Ještě zrychlil. Vzal za kliku a vší silou trhnul. Dveře se otevřely a Tomas dopadl ven na schodiště. Ovanul ho slabý větřík a chlad opuštěného města. Dokázal to je venku...
Krásný zbytek dne přeje Revl.

Mezi stíny

5. března 2014 v 15:40 | Revl |  Něco jako deník
Krásný i když trochu podmračený den. Vím, že jsem strašně dlouho nepsal. Ale je to tím, že se stalo, spoustu věcí. Některé byli dobré jiné nikoliv. A já vám chci dnes krom pár informací vyprávět jeden příběh. Nejprve, ale novinky.
Ta pravá
Myslím, že po tak dlouhé době a nesčetných omylech jsem našel tu pravou. Bylo to asi znamení. Vzpomínám na den, kdy jsem jel tramvají a zrovna si říkal, co že budu následující dny dělat. Vlastně už jsem se viděl na nějaké párty. Nebo u počítače s bráchou. Když tu mi v kapse zazvonil mobil a zpráva od kamarádky, že prý mám jít odpoledne na FB. Jsem se usmál a říkal si, že to nebude nic zásadního. Nevěřil jsem, že ještě někdy někoho budu milovat. No když jsem přišel na FB, čekala tam na mě zpráva od kamarádky. Představila mi Hanču a řekla, že nezná nikoho, kdo by se k sobě hodil, tak jako mi dva. Měla pravdu, jako vždy J Začali jsme si psát a po čase jsme se do sebe zamilovali. Musím říct, že mi změnila život. Díky ní jsem lepší člověk. Inspirovala mě a doufám, že to tak vydrží.
Ale abych přestal mluvit o sobě, chci vám od příště začít vyprávět příběhy ze světa stínů.
Je to příběh o Tomasovi, který se dostal do světa stínů. Světa, kterému nerozumí a chce se vrátit za svou láskou Kate, která tam na něj někde čeká. Jen malá ochutnávka:
"Tomas byl zdrcen, v tomhle světě byl relativně chvíli. I když co je to tady chvíle. Jak tak procházel další temnou ulicí, všiml si poutače na bar. "Skvěle, tam by mohli mít pro něj rady a pochopení." Řekl si a vzal za kliku. Bar byl velký, prostorný a rozlehlý. Stěny byli černé, strop představoval oblohu z hvězd. Koberec zde byl rovněž černý až na krátký červený koberec, který se táhnul až k jednomu z barů. Byli tu pohodlná křesla, gauč a spousta dalších věcí. A kupodivu dost lidí. Všichni vypadali šťastně a bavili se. Tomasovi se na tváři objevil úsměv. Aspoň někde to funguje stejně, říkal si v duchu. Došel k baru a hned se optal barmana, kolik stojí tady pivo. Barmanova odpověď ho překvapila. "Mladíku, dneska je všechno pití grátys."
Tomas si hned jedno objednal. Barman mu s přátelským úsměvem podal pivo. Napil se a vydal se mezi lidi. Hned se cítil o moc lépe. Měl i lepší náladu. Začal se bavit s jednou slečnou a dvěma muži."
Krásný zbytek dne všem přeje Revl.