Říjen 2013

Praha

15. října 2013 v 9:47 | Revl |  Něco jako deník
Máme tu další krásný den. Možná jeden z těch posledních slunečných dnů. A já tu mám další článek.
Praha
Tohle téma se mi moc líbí, proto se o tom trochu více rozepíši.
Co pro mě znamená Praha? Pro mě jakožto člověka z malého města, byla a snad i stále je snem. Když se to tak vezme, mám na ní jen krásné vzpomínky, prožil jsem tam zatím nejlepší měsíce svého života. Praha je pulzující a žijící město, lidé si tam řeší vlastní starosti, zažívají vlastní výhry a prohry. O ostatní lidi se moc nestarají a člověk se tam může lehce ztratit. Zároveň je tam velké kulturní vyžití, místa kam člověk může zajít po práci, po škole, nebo prostě jen na výlet.
Teď ale zpátky k mé osobní zkušenosti. Praha pro mě je a doufám, že i zůstane nezapomenutelným místem. Vzpomínám si na Václavák, kde jsme s bráchou často jedli v jednom z rychlých občerstvení. Takové naše společné dobrodružství. Na Kozlovnu kam jsme s přáteli chodili na pivo, posedět a popovídat. Petřín, kde jsme byli se školou na exkurzi, samozřejmě i s kamarádkou jsem tam strávil krásné chvíle. Nábřeží, kde jsme s přítelkyní sedávali a dívali se na lodě, vodu a užívali si krásný den. Na malou hospůdku na Strossmayerově náměstí, kam jsme společně chodili na oběd. Je tam i docela pěkný kostel. Stejně tak Stromovka a další parky, které když tam člověk přijde a není na to zvyklí, si je okamžitě zamiluje. Takhle bych mohl jmenovat Žižkovskou věž a další krásné výhledy na Prahu. Procházky městem jsou úžasné, přijdete si jako v centru všeho dění a zároveň tak sami, abyste si mohli vychutnat krásy tohoto města. Chtěl jsem tam bydlet i s přítelkyní, ale naše cesty se rozešli, takže uvidíme. Doufám, že se teď někteří neurazí, ale řekl bych, že Praha patří mladým lidem. No a závěrem bych řekl, pokud máte třeba den volna. Zajeďte si tam a třeba vás Praha učaruje, stejně jako učarovala mě.
Krásný zbytek dne přeje Revl.

Vzpomínky

14. října 2013 v 10:15 | Revl |  Něco jako deník
Mám tu dnes další článek....
Vzpomínky
Už mnohokrát jsem se ocitl mezi stíny. Vždycky jsem se snažil jít dál. Bylo pár chvil, kdy jsem čekal, že někdo přijde a zachrání mě. Nestalo se tak, záchrana přišla úplně v jinou chvíli a z místa odkud bych to nečekal. Pak se ovšem našli i ty lepší chvíle. Když jsem stál na prknech, která znamenají svět. Byla to jen krátká zkušenost, ale jsem za ní vděčný. Když jsem přebíral cenu za nejlepšího hráče šachů na škole. Kdy jsem cestoval po republice, ach ano stál jsem na nejvyšších vrcholech téhle země, která pro mě znamená domov. Když jsme seděli u ohně a povídali, byla to příjemná vůně sušeného sena a praskajícího dřeva. Miloval jsem výlety na kolech. Procházky, které mi tolik pomáhali. Párkrát jsem se dostal do situací, které nešli ovlivnit.
Miloval jsem společné večery, kdy jsme seděli u sklenky vína a povídali si. I když jsem si už mockrát stěžoval na domov a na věci jak jsou nastavené. Jenže to byla právě rodina, co mě často držela nad vodou. Poslední dobu jsem se cítil hodně osaměle. Protože jsem přestal s nimi mluvit o podstatných věcech. Nedokázal jsem jim říct, jak moc mi chybí moje bývalá láska. Nedokázal jsem říct, že jsem se ztratil a nevím jak dál. Nedokázal jsem jim říct, že už nezvládám některé svoje pocity. Přitom oni jsou to nejdůležitější na světě.
Miloval jsem ty cesty, za lidmi, nejrůznější setkání s lidmi a každé setkání mi něco dalo. Mockrát jsem pomohl a byl jsem ochoten tomu dát víc. Pak přišla ona. Propsali jsme noci, měla deprese a já se jí, jen snažil pomoc. Zachránil jsem ji a poté se i zamiloval. Miloval jsem její úsměvy a všechno krásné co jsme prožili. Naše noční procházky Prahou. Hvězdnou oblohu, kterou jsme v noci často sledovali, když jsme dohráli šachy, nebo se nám nechtělo spát.
Úžasné byli fesťáky, kdy jsme z částí rodiny jeli. Bylo spousta okamžiků spousta chvil, které si budu pamatovat navždy. Když se tak ohlížím zpátky na to dobré i na to špatné. Jsem za to všechno moc rád. A i když poslední dny byli nahoru a dolu, tak nyní už se cítím lépe. Už opět můžu dýchat a snad brzy přijdou lepší dny.
Krásný den všem přeje Revl.

Koncem vztahu život nekončí

9. října 2013 v 9:48 | Revl |  Něco jako deník
Takže máme tu další krásný den a já tu mám konečně další článek.
No a o čem budeme mluvit. O vztahu k životu.
Koncem vztahu, život nekončí.
Jel jsem vlakem, přitom poslouchal 1D a četl knížku od Dále Carnegieho. Naproti mně seděla slečna a něco si škrábala do notýsku. Přemýšlel jsem, co se stalo. Mám asi měsíc po rozchodu, který mě těžce zasáhl. Vím, že to bylo správné a dalo mi to možnost jít dál. Ano připadám si vnitřně mrtvý. I když bych měl být spíše šťastný. Měl bych děkovat za všechno, co mám a čeho se mi dostalo. Jak jsem tak viděl ubíhající cestu. Uvědomil jsem si, že takhle nějak ubíhá život. Než se nadějete je pryč a bylo by škoda neužít si každé minuty téhle úžasné cesty. Nebylo to jen zmíněná knížka, co mi otevřela oči a nakopla mě kupředu. Bylo to pochopení, že důležitější je cesta a směr. Být sám sebou a být za to šťastný. Možná si jen potřebuji uvědomit a udělat něco proto, aby byl můj život lepší. Teď si zpětně uvědomuji, že jsem na tom vztahu hodně vysel. Myslel jsem, že tohle je jediná šance a když to nevyjde, můj život tím skončí. Což jak se zpětně ukazuje, není pravda. Člověk by neměl na něčem tolik lpět a i když máte relativně ideální vztah. Naschvál říkám, relativně protože dnes žádný vztah není dokonalý a všude se najdou chyby. Měli byste si uvědomit, že i tak máte svůj život, svoje přátele, koníčky cíle. A i když tento vztah skončí. Vy můžete žít dál, protože máte svoje sny, cíle plány , svůj směr a ten neztratí ani poté….
Krásný zbytek dne Revl.