Březen 2013

Výstřednost

26. března 2013 v 15:15 | Revl
Výstřednost
Je to něco čím se člověk liší od ostatních,ať stylem oblékání,či chování. Jistě nikoho nezajímá,definice tohoto slova. Když to vezmu v obecné rovině. Člověk se vždy chtěl lišit,být něčím jiný než ostatní,popřípadě vyniknout. Aby nebyl jen další z tuctových lidí. Děje se to vlastně až do teď. Ale proč vlastně. Ať potkáte kolik lidí chcete,nikdy nepotkáte úplně stejného člověka,každý jsme originál. To že se chtějí něčím zvyditelnit,popřípadě se odlišovat je pouze proto,aby na sebe upozornily. Dneska se lidé marně domnívají,že když udělají něco důležitého,záslužného,nebo že se jen zvyditelní. Že si je lidé budou pamatovat i za určitou tobu. Blobost,lidé zapomenou. Budou si vás pamatovat jen lidé pro které jste něco znamenali,mluvím o rodině,přátelích. Ostatním to bude za pár let úplně jedno.
V dnešním světě jde lidem zase jen o sebe. Ano najdou se výmky,kterým bude záležet na ostatních,ale těch je málo.
Až si lidé uvědomí,že není důležitá výstřednost,ale být to aby byli sví,bude to jen další krok.
Doufejme k lepší budoucnosti nás všech.
Krásný zbytek dne přeje Revl.

Můj Vlak života

18. března 2013 v 17:58 | Revl
Krásný večer všem. Téma tohoto týdne se mi velice hodí a jsem rád,že o tom můžu něco napsat. Kdybych měl vypisovat všechno asi bychom tu byli do zítřka. Takže to nějak zkrátím.
Vlak života
Můj start do života, nebyl vůbec jednoduchý a vypadalo to,že třeba vůbec vlak nevyjede. Prošel jsem si věcmi,který třeba nikdo za celý život nezažije. Bylo to spousta výmolů a hrbolů na kolejích. Co jsem musel překonat. Jednou to vypadalo,že vlak předčasně dorazí do cílové stanice. Naštěstí se tak nestalo a dnes jsem za to velmi vděčný. Přirovnávat můj život k vlaku je v celku úsměvné a nikdy to nevystihne podstatu toho všeho. V určitou chvíli přišel Bod zlomu a vše se dostalo úplně na jinou kolej. Pochopil jsem co je důležité. Pro co má smysl bojovat. Setkal jsem se, se spoustou lidí, někteří zůstali, jiní odešli. Slýchávám příběhy,které opravdu dokáže napsat jen sám život. Snažím se zorientovat v tomhle světě daných lajn. Snažím se pomoct,poradit a najít pokračování téhle koleje. Cesty jsou opravdu nevyzpytatelné a můžou vás dostat kamkoliv. Mě taky dostaly do míst, kam jsem nemyslel,že dojedu. Vždycky záleží jak se člověk dokáže s danou situací porvat a vypořádat. Hlavně,aby nikdy nedělal nic, za co by se potom musel stydět. Vždycky jsem říkával,není důležité co,jak,kdy řeknete,ale co opravdu vykonáte. Protože za člověka vždy mluví jeho činny. Ať už vás život zavane kamkoliv, budete s kímkoliv, přeji hodně štěstí a volby těch správných rozhodnutí.
Krásný zbytek dne Revl.

Život překvapí

8. března 2013 v 18:23 | Revl
Máme tu další příjemný den. Tak jsem si říkal,proč nenapsat další článek.
Život překvapí.
Po spoustě věcech které jsem si prožil. Po dalších zajímavých věcech které člověk kolikrát nedokáže pochopit. Jsem si myslel,že už mě nic nepřekvapí. Opět omyl. Myslíte si,že už všechno víte a umíte už nějak v téhle hře nazvané život chodit.
Opak je ovšem pravdou. Když už konečně proniknete mlžným závojem a zjistíte,jak se věci mají. Jak je všechno se vším propojené. Že nic není náhoda a že ve vhodnou chvíli příde to co opravdu potřebujete. Ano ke spoustě věcem se dá dostat rychleji. Máme možnost vizualizace,používání holografyckého vesmíru a bytí na vyšších úrovní pomocí meditace. Ale je na tohle lidstvo připraveno? Posunout se na tuhle úroveň bytí. Když jsem to pochopil a bylo mi jasné jak to funguje. Došel jsem k závěru,že jestli že, to je opravdu takhle. Tak proto abychom byli šťastní nepotřebujeme uctívat boha,chodit do kostela nebo jiné věci. Víte,že on je přítomen vždy a všude a to stačí. Dále mi někdo řekl,že víra je pro mě v jistém smyslu nezdravá. Po dlouhé přemýšlení jsem došel k závěru,že je to pravda. Takže začínám,věci brát trochu jinak. Později o tom napíšu víc.
Příjemný zbytek dne přeje Revl.

Zamyšlení nad životem.

4. března 2013 v 19:49 | Revl |  Něco jako deník
Jak jeden moudrý člověk řekl,naše cesty jsou nevyzpytatelné a málo kdy nás dovedou tam kam potřebujeme. To že jsme hned nedošli do cíle nenašli obzor,neviděli prapor,bylo jen proto,že jsme tam hned dojít neměli,že cestou po téhle ztezce jsme se měli něčemu naučit,něco změnit. Možná,že jsme k tomu ještě nedozráli. Ale to že jej nevidíme neznamená že tam není. Když píšu tyto řádky napadá mě jen,že všechno má hlubší význam a že i když jsme kdekoliv na tomto světě,na moři,na zemi ve vzduchu. Žijeme podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Existují lidé....každý je nazývá jinak. Já a obecně léčitelé a to vše je nazývají Světlonoši. Nositelé světla a dobra,proto když mluvíme o bohu jako o nejvyšší síle ano,je to pravda,ale i Bůh potřebuje svoje pomocníky,proto na zem poslal Světlonoše. Měl jsem sen,stál jsem na pláži,širé moře,pod nohamy písek,tak krásně bílí a sypký. Stál jsem tam s mužem,byl oblečen v bílém. Poslední dobou mě provází mími sny. Díky němu vím co a jak dál.....
. Dostal jsem otázku,jestli vím když semnou někdo manipuluje? Ne zcela,někdy ano,ale tím,že se snažím lidem věřit ať je to jakkoliv. Přídu na to až když je pozdě.... Ale i z toho si člověk bere určité věci,kolikrát poznáme jak se věci mají až když už je pozdě,málo kdy víme naše další kroky a sled událostí jež bude časem následovat. Stáváme se svědky nehod,neštěstí,procházíme životem a čas od času se zamyslíme co dál...Čas od času si řekneme,Sakra ale tady je něco špatně. Hledáme a plahočíme se za něcím co vlastně není ani důležité. Někdo věří,že se po smrti dostane do nebe,jiný že půjde dál na další cestu,ale je tohle opravdu důležité...My vytváříme hodnoty teď a tady a co bude dál je jen takový bonus.Něco co je pro nás důležité až potom. Každý má svoji druhou stránku,bez ní by to nebyl on a je jen na nás co necháme zvítězit. Pevně věřím,že to bude to lepší v nás....Spousta lidí se zamýšlí nad tím proč jsme tady...A není to nakonec jedno...Pokud budeme správní lidé,nepotřebujeme se bát pekla,nebo smrti. Nikdy nepřídeme o ty které jsme měli a rádi a kteří tu už s námi nejsou. Budou dál v našich vzpomínkách a srdcích. K čemu jsou lidem Monumenty,pomníky věčné slávy,když za čas lidé nebudou vědět o koho šlo. K čemu je honit se za slávou a penězi když nikdy nebudete šťastný. Zdílet zážitky,žít právě pro ten jeden okamžik. Je nesmírně důležité. S toho pak čerpáme další energii a sílu jít dál. Jsou to právě ony okamžiky,které pro nás znamenají víc než si umíme představit. Nepotřebujeme nic z toho co je v dnešní době běžné,peníze,domy,jiné další věci...potřebujeme to čemu se v životě tak málo dostává...Potřebujete čas,zážitky,lásku,potřebujete žít a ne jen přežívat.... To by mělo být pro všechny to hlavní.