Listopad 2012

Bod číslo 2

25. listopadu 2012 v 17:46 | Revl
Jo, zase jsem se nedostal k napsání článku. Ano, mám toho hodně, ale tím nebudu nikoho zatěžovat. Takže pomalu přejdeme k bodu číslo dva.

Bod číslo dva

Nedávno jsem psal o víře a rozporu, který jsem měl. Ano, už nemám. Pochopil jsem totiž jednu zásadní věc. Nezáleží na tom, v koho nebo co věříte, důležité je mít kolem sebe ty správné lidi, protože když jste tým, tak je vše snazší. Dobrou náladu a energii mám pořád. A to je důležité. Neztratil jsem nic z toho, co jsem měl. Naopak je to zpět ještě ve větší míře.

No jinak jsem si prvně v životě nechal vyložit karty. Nikdy mě budoucnost nezajímala. Navíc nikdy to není stoprocentní a budoucnost se mění podle vašich rozhodnutí. Určitě se ptáte proč teď? No řekněme, že jsem si sebou poslední dobou nebyl moc jistý. Musel jsem vědět, jestli to co dělám, má nějaký smysl, jestli jdu dobře. Popravdě mě výklad překvapil. Nejen že téměř všechno sedělo, ale vyšli mi velice pozitivní karty. Zkrátka budoucnost bude šťastná a skvělá. I když v to doufám pořád, čas běží neuvěřitelně rychle, a člověk by toho rád ještě tolik stihnul.

Navíc se mi povedla další věc. Poprvé se mi povedlo vidět barvu aury. Dřív jsem ji jen cítil. Teď ji občas i vidím. Další úžasná věc. Zítra následuje bod číslo tři a pak už navážu normálně jako doposud.


Přeji krásný zbytek dne. Revl.

Co se vlastně stalo...

21. listopadu 2012 v 12:50 | Revl |  Něco jako deník
Inu stalo se toho mnoho a to je i důvod mé nepřítomnosti na blogu. Takže tímto se omlouvám, protože opravdu se nedalo stíhat všechno. Vím, že spoustu lidí nerada čte dlouhé a obsáhlé texty, takže Vám to zkusím podávat po menších dávkách :-)

Bod číslo jedna

Už jsem to sem asi psal, ale já to radši zopakuji. Začal jsem na jednom serveru pomáhat lidem. Ze začátku jsem netušil, co tam vlastně dělám. Jako to dělám v poslední době, jsem se do toho vrhl po hlavě a řídil se čistě jen svými pocity a instinkty. Občas sem přemýšlel, že by nebylo špatné si popovídat s někým, kdo o mě nic neví. No, ale to sem nepatří.

Pravdou je, že ze začátku to bylo opravdu chaotické, byli tam lidi, co se dostali na samé dno. Lidem, kterým se stali různé špatné věci a v závěru hromada sebevrahů, kteří psali, že už nevědí, co dělat, tak to radši ukončí. Ovšem jak šel čas se stalo něco neuvěřitelného. Objevili se tam i lidi, kterým se stalo něco špatného, ale měli sílu jít dál, bojovat a pomáhat ostatním, a tak nějak jsme si spolu začali povídat. A opravdu asi během měsíce se z nás stala taková rodina. Každý prožil něco špatného a to byla právě věc, která nás nejvíce sblížila. Jsme tam různě staří, s naprosto odlišnými názory. Je tam velká tolerance a možnost diskutovat o různých věcech a člověk se pak začne na některé věci dívat jinak. Občas prostě musí uznat, že se v něčem mýlil. Došlo to tak daleko, že nám nestačí si jen povídat, ale domlouváme místo, kde se sejdeme a užijeme si příjemný den. Občas mi to připadá jak z knížky Prodavač snů, tolik lidí a přesto je něco spojilo.



Tolik k bodu číslo jedna. Uvidíme, jestli ještě dneska stihnu bod číslo dvě. Když ne, tak až zítra :-)
Ale i tak, přeji Vám krásný den a ať se Vám splní vše co si přejete :-) Revl

Domov

16. listopadu 2012 v 16:19 | Revl |  Básničky
Nyní jdeš domů
Cítíš vůni stromů
Cesta je dlouhá
Pro tebe je to však chvíle pouhá
Protože tam máš vše, po čem tvé srdce touží
U stánku se zastavíš jen pro kytici růží
Schody k domu vystoupáš
Už se těšíš, až se s nimi přivítáš
Klíčemy otáčíš
Dovnitř vcházíš
Teď už přídou jen krásné chvíle
Protože si dosáhl svého cíle
Když pak s tmou usínáš
Svoji lásku vedle sebe máš
Na nový den si počkáš
A stejnou cestu podnikáš


Přeji Vám všem krásný den :-)

Závěr příběhu a nebo ne?

15. listopadu 2012 v 20:17 | Revl
Ano, dnes mi přišlo vhodné dopsat svou část příběhu, jelikož poslední dobou toho řeším hodně, tak bych chtěl uvést na pravou míru, kam že jsem se to dostal.

Došlo mi to všechno... Postupně, ale došlo. Už jsem rozhodně takhle dál žít nechtěl. Tehdy jsem ještě nevěděl, co budu dělat dál... Byla to velká černá dálnice končící někde v nedohlednu. Pak jednoho dne, jakoby mávnutím kouzelného proutku, jsem přesně věděl, co chci a co pro to musím udělat. Začal jsem hledat možnosti, jak si splnit další svůj sen. Už tenkrát mi došlo, že pokud člověk něco nemá, je to jen jeho chyba. Když člověk něco opravdu chce, musí proto něco udělat, protože nic není zadarmo.

Bylo to ke konci prázdnin, prolézal jsem internet a hledal různé zajímavé věci. Nevím, ale nějakou náhodou jsem se dostal na stránky Esotériky. Pro mě to bylo nové, musel jsem to prolézt a najít si vlastní názor. Největší překvapení bylo, že jsem se tam našel. Neříkám, že všechno, co se tam píše, je pravda, ale hodně věcí ano. Byla z toho navíc cítit taková pozitivní energie. Myslím, že tohle byla jedna z věcí, co mě posunula hodně dopředu. A nyní, asi o dva měsíce později, už vlastně o tři. Jsem šťastný. Vedu dál blog. Pomáhám lidem. Člověk nemusí být zrovna psycholog, aby mohl pomáhat. Seznámil jsem se s pár skvělými lidmi: Beovela, Entaroadun, MTR, Pettys a další... Stále se od nich mám hodně co učit a věřte mi, že lepší lidi jsem nepoznal. Všechno se děje z nějakého důvodu a já prostě měl tyhle lidi potkat.

Nevím, co přinesou další dny, nevím jestli bude konec světa a vlastně je to jedno. Dal jsem životu správný směr, tudíž i smysl, důvod proč žít. Nezáleží na cíli, ale na cestě k němu a zbytek necháme osudu. Ještě si tu dovolím citát z knihy Oko světa "Kolo osudu tká, jak si kolo přeje." A na tomhle my nic nezměníme. Naše rozhodnutí částečně ovlivní náš život, ale nikdy ho nemáme plně pod kontrolou.


Krásný zbytek dne přeje Revl.

Moje osobnost

14. listopadu 2012 v 16:18 | Revl
Tak jak bych začal... Řekněme, že jsem trochu komplikovaná osobnost, ale asi více ke mně sedí "naivní blázen", jak si s oblibou rád říkám. Vzhledem k tomu, že občas nechápu ani sám sebe, tak pro člověka, který mě nezná, to bude složitější. Ještě více matoucí je, že jinak se chovám ve společnosti cizích lidí a jinak když jsem s rodinou, přáteli. Je to taková obrana, kterou jsem si za nějakou dobu vypěstoval. Rozhodně se považuji za opatrnějšího člověka. Takže pokud necítím, že dotyčnému můžu věřit, hodně v tom hrají roli pocity a intuice, tak mu toho o sobě moc neřeknu. Nicméně jsem sám sebou. Pokud nemusím nebo mě k tomu nedonutí okolnosti či prostředí, tak říkám, co si myslím, v co věřím a stojím si za tím.

Nepotřebuju jít s davem, asi jsem se to naučil nebo to vyplynulo ze situace. Dal jsem životu ten správný směr a nic mě nepřinutí to změnit. Na první pohled jsem normální člověk a nijak se neliším od každého z Vás. Mám taky svoje chyby, ale snažím se je minimalizovat. Vždycky je nejhorší si přiznat, že člověk někde udělal chybu, ale zároveň je to dobrá věc. Lidé co mě znají blíže, s kterými jsem toho dost zažil, vědí, jaký jsem. I když je pravda, že poslední dobou slýchávám: "Ty mě neustále překvapuješ." a to je dobře, protože je vidět, že to, pro co jsem se rozhodl, dělám dobře a změny jsou vidět.

Další taková výjimka je tenhle blog. Tam se toho o mně taky dovíte víc, než by se dověděl normální cizí člověk. Je to asi proto, že tenhle svůj malý svět jsem stvořil, také pro Vás. A nemůžu Vás poučovat nebo říkat, co si myslím. Když jsem předtím třeba udělal tutéž chybu. Tedy oprava můžu Smějící se, ale dle mého názoru by to nebylo úplně fér. Tohle je taky místo, kde si na nic nehraju, které ukazuje, jaký jsem. Jsem optimista, naivní blázen a doufám, že i správný člověk. Toť asi vše k mé vyčerpávající sebeanalýze... Rád poznávám nové skvělé lidi a pokud byste měli zájem si třeba jen povídat, není problém napsat.


Krásný zbytek dne přeje Revl.

Dobrá nálada

13. listopadu 2012 v 14:45 | Revl |  Něco jako deník
Máme tu nádherný den. Jo holt další věc, kterou jsem řekl a splnila se a to nesleduju počasí. Ráno to zas tak dobře nevypadalo, ale já vstal a hned jsem věděl, že dnes bude krásně. Noc sice nestála za moc. Nemám rád živé sny a takové sny, které jsou pomalu jak vize. To není opravdu pro mě. Včera jsem přišel čistě náhodou domů dřív a pustil jsem si rádio, kde byl rozhovor s psychologem. Omlouvám se, ale jméno mi teď vypadlo, takže to sem napíšu až si vzpomenu. Mluvil o náladě ve společnosti a o pohledu na svět. V podstatě jsem se tím nechal inspirovat a napsat na to zamyšlení a i vlastní zkušenost.

Dobrá nálada

Jak dobře řekl: Něco je dané geneticky a s tím moc dělat nemůžeme, ale s tím zbytkem už ano. A o tom to je. Vždy jde o to, jak tenhle svět chcete vidět. Asi nejdřív má vlastní zkušenost. Dřív jsem neměl moc dnů, kdy bych byl šťastný. Každé ráno jsem vstával otrávený, prostě to byla hrůza. Jenže člověk začne časem vidět věci jinak. Vždy se snažím, aby mi nic nezkazilo den. Ano, samozřejmě se vyskytnou jisté problémy, ale i ty se dají vyřešit s úsměvem, jak jsem dneska už jednou napsal. Všechny rány časem přebolí, po každé bouřce vysvitne zase slunce a tomuhle byste měli všichni věřit. Hlavně si užívat každý den a těšit se z maličkostí všedního dne. Neříkám, že vždycky to jde, ale člověk, který se o to pokusí se bude cítit lépe. Každý malý úspěch je důležitý, protože z malých úspěchů se stanou větší. Samozřejmě souhlasím s tím, že vždy tu budou nějací lidé, kteří prostě budou mít špatnou náladu ať se děje, co se děje. Ale ono to do té společnosti svým způsobem taky patří. Přeci jen jednotvárná společnost by byla nudná. A není nad to ten den třeba udělat někomu radost. Já to mám tak, že když někomu udělám radost, mám radost taky. Den je pak zase lepší. Nebo udělat za den aspoň jeden dobrý skutek. Já vím že je to staromodní a mezi námi, kdo dneska udělá pro někoho něco navíc a nic za to nechce. A to ještě navíc, když takového člověka vůbec neznáte. Jenže věřte, ono se Vám to vrátí jinak a i Vy pak budete mít ze sebe lepší pocit. Dobrá nálada je velice nakažlivá a můžete ji přenést i na své okolí. A když mají všichni kolem Vás dobrou náladu, tak se zdá, že je na světě vše v pořádku. I Vy si můžete udělat, takový malý ráj na zemi. A pamatujte, i když je život občas peklo, stojí za to v něm žít.


Loučí se s Vámi Revl. A přeje spoustu krásných dní a dobrou náladu.....Usmívající se

Pauza

12. listopadu 2012 v 12:55 | Revl |  Něco jako deník
Ach ano, určitě jste si mnozí všimli, že jsem se na tři dny odmlčel. Ano, potřeboval jsem na chvíli úplně vypnout. Nic nedělat, nad ničím nepřemýšlet. Za druhé jsem řešil, nebo vlastně stále řeším, takovou malou krizi. Protože poprvé v životě netuším, čemu mám věřit. Já vím pro spoustu z Vás je to malicherné a nepodstatné. A proč sakra vůbec v něco věřit? Jenže já jsem jiný. Prostě tyhle věci jako víra a jiné věci mezi nebem a zemí. Pravda, mohl bych sem dát nějaké svoje literární dílo a vůbec se o tomhle nezmiňovat. Jenže se v tom tak trochu plácám, tak si to tu rozeberu aspoň sám pro sebe.

Je pravda že esotérika mi zachránila život, pozměnila trochu hodnoty a ukázala mi ten lepší pohled na svět. Jenže posledních pár dní na různých diskuzních fórech naráží na naprostý rozkol mezi Esotérikou a Křesťanstvím... Opravdu mi to hlava nebere... Jako by to byli dva úplně protichůdné póly a přitom ve skrze jde o to samé, ne? Jen jde o to, že v prvním případě, lidé věří, že si dokážou pomoct sami a lecos mají ve svých rukou. Prostě víra v sebe, vesmír atd. a na druhé straně je to tak, že ta druhá strana věří, že jim pomůže Bůh. Že přesně ví co dělá... A samozřejmě ta třetí strana, která nevěří nikdy v nic. Takže i kdybyste jim dali jakýkoliv důkaz, stejně neuvěří, ale o těch se tu bavit nebudu.

Co se týče mé vlastní zkušenosti. Když jsem byl opravdu na dně, kdy už to snad ani horší být nemohlo, když jsem stál nad onou propastí a rozhodoval co dál... Nebyl to bůh, co mě zachránilo. Pomoc přišla s té druhé strany... Tenkrát jsem o tom ještě nic nevěděl, ale změnilo mi to život a řekl bych k lepšímu. A pak tu na diskuzích čtu, jak je to špatné, jak to škodí a tak dál. A opravdu nevím čemu věřit. To se ty lidi nemůžou normálně dohodnout? Dejte mi někdo jasnej důkaz, že tak nebo tak, je to naprosto správně. A já se tím sakra budu řídit, ale nebudu tu čekat, až se něco stane, až příde nějaký nápad, vize, nebo mě čistou náhodou něco osvítí a řekne, jak to má být. To ne. Naučil jsem se, že pokud člověk něco nemá a chce to, je to vždy jeho chyba, že pokud se nějakým způsobem o to co chceme nepřičiníme sami, tak to prostě nemáme. Nakonec stejně asi rozhodne instinkt nebo to, jak to cítím. Ale nedalo mi to sem nenapsat. Zítra sem budu psát zase o normálních věcech.


Přeju krásný den Revl.

Další den

8. listopadu 2012 v 20:25 | Revl |  Něco jako deník
Tak jsem tu zpět, i když jen na chvíli. Ne, že by nebylo, co psát. Ne, témat na psaní je hromada, ale mám toho dost. Zápočty a zkoušky, zkrátka není to nic jednoduchého. Člověk si říká, že by nebylo špatné, na malou chvilku vypnout a zapomenout na všechno. Ale ono to prostě nějak nejde a nechci být ten typ člověka, co na blog napíše jednou za týden a to stačí. Téma týdne nechám asi na zítra. Včera jsem poprvé viděl Hunger games. No, řeknu to asi takhle. Kdybych to neviděl, tak bych asi udělal líp. Ne, že by ten film byl špatný, to ne, ale námět toho filmu je špatný. Nevidím jedinou věc, co se na tom může někomu líbit. Děcka se navzájem zabijejí v aréně. Bože, kam tenhle svět spěje. To už to můžete začít realizovat normálně, ne? Teď vážně, možná že knížka je lepší. I když děj bude de fakto stejný. A asi snad nemám ani náladu to číst. Samozřejmě je to jen můj názor, jen mi přišlo dobré se tu o tom zmínit. Dále na pořadu dne je samozřejmě zmíněný konec světa, protože je toho plný internet a s hodně lidmi se o tom bavím. Jak tak pozoruju dění tohohle šílenství, rozděluje se to na tři tábory. Jedni říkají, že je to naprostá blbost. Jiní, že Jooo super, už se těším, pak bude líp. A třetí: No nevím, může na tom něco být, radši se připravím. No, ze začátku bylo tohle téma dobré. Ted už to trochu leze na nervy. Zbytek zítra, mám ještě něco dodělat a nemám čas.


Krásný zbytek dne přeje Revl.

Zamyšlení

6. listopadu 2012 v 11:33 | Revl
Ano venku máme doslova krásné počasí,což je fajn. K tomuhle článku mě přivedli předchozí dny. Těžko říct jestli je to nějak důležité, jen si myslím,že to stojí za to,to sem napsat.
Zamyšlení
Jak jsem již říkal, poslední dobou se dějí zajímavé věci. Všichni co se jen trochu zabívají Esotérikou straší s koncem světa a tři dny temna. Nemyslím,že je to úplně reálné. Ale něco se děje,asi to záleží jak moc tohle dokáže člověk pocitově vnímat. Něco mi ve mě říká, teď je ten správný čas. Všechno udělat teď, pak už na to nebude čas.... Upřímně doufám, že je to jen omyl. Ovšem o tomhle jsem tak úplně mluvit nechtěl. Ale musel jsem přemýšlet nad něčím co mi Sharaniel řekla. Ano já tu mám záznam z deníku kde se o tom krátce zmiňuju ale pak to tu rozvedu dál.
"Vždycky jsem si myslel, že to půjde snadno. Ale pravdou je, že nic není bez překážek. A vy přece spolu tvoříte tým a kopete jeden za druhého. A pak by to mělo být snažší. Ale i tak žijete vlastní život,zažíváte vlastní výhry a prohry. A je jen na vás, jak se s tím vypořádáte. Protože ten druhý vás může podpořit,podržet. Ale to nejduležitější rozhdnutí uděláte vždy sami."
K tomuto bych měl, nyní trochu jiný pohled. Některé věci nejdou vzít zpět, některé věci nezměníte. Ano na ty důležitá rozhodnutí je tu člověk sám... Jenže jsou lidé,kteří mu cestu usnadní. V životě potká člověk mnoho lidí, někteří zůstanou,jiní odejdou. Ale ty víš že tu byli v daný moment pro tebe a dali ti něco ze sebe. Ať zkušenosti,názory nebo prostě jen svůj čas. Už jen proto tu budou navždy s tebou. Každá jizva na duši má svou cenu, svůj vlastní příběh. Člověk v životě prožije mnohé, ale jen ty důležité věci se vám vrijí hluboko do srdce. První dobrodružství, první zklamání,první den ve škole. Občas se stane, že prostě už to dál nejde. Každá deprese, každý stav úzkosti, je jen volání o pomoc. Kdy hledáte někoho, kdo vás pochopí, kdo uvidí vaše trpápení, když ho jiní nevidí. Potřebujete někoho kdo tu bude jen pro vás v daný moment. Když se nic z toho nestane a vy pak stojíte nad propastí. Jeden krok od bití či nebití, některým dojde, že tohle není cesta. Teprve tam si člověk uvědomí co je v životě opravdu důležité...Když můžete něco stratit, o někoho přijít. Člověk pak kolikrát najde novou sílu a jde dál. Upřímně člověk, který je v životě sám nikdy není úplně šťastný, vždy mu něco chybí. Lidé se mě často ptají... Jakto, že jsi šťastný? No poprvé mě to dost překvapilo, teď už jen odpovídám. Jsem šťastný proto, že mám skvělou rodinu, beru věci vždy s té lepší stránky, snažím si plnit sny, užívám si každý den. Zkrátka snažím se udělat si život takový, jaký bych chtěl, aby byl.
Přeji všem krásný den a loučí se s vámi Revl.

Zpátky doma

4. listopadu 2012 v 19:51 | Revl |  Něco jako deník
Ach ano, už jsem zpátky doma. Člověku to uteklo tak strašně rychle,ani jsem tomu nevěřil. No chtělo by to nějaké schrnutí tohoto víkendu. Bude to jen krátké protože jsem opravdu hodně unavený a mám ještě na práci jiné věci.
Začal bych to takto. Celý tenhle nápad, jet někam pryč, dokonce i tam,kde jsem byl jednou v životě a ještě si to nepamatuji. Se ze začátku jevil jako šílený a nepromyšlený. Pravda moc jsem nad tím neuvažoval, poslouchal jsem instinkt. No a když to vezmu kolem a kolem. Od začátku,plán,provedení,komunikace a tohle všechno vyšlo skvěle. Ano tenhle víkend byl skvělý od začátku do konce. A i přes některé problémy a věci,které úplně neklapli jako například (spoždění hned prvního autobusu, nečekaného sobotního odjezdu k tetičce). To stálo za to a asi hned tak na tenhle víkend nezapomenu. Pravda docela mě bolí nohy...." On mi nikdo neřekl,že se při cestování musí používat nohy...Usmívající se" Ale i tahle nedokonalá drobnost odezní a vše bude zas fajn. V nejbližší doběmě asi žádný vílet nečeká, i když kdo ví....Já když se rozhodnu dokážu to uskutečnit ze dne na den. Je to asi proto, že ,mě tu nic nedrží.... Rodina si mě užila dost, s přáteli když se chvilku neuvidím taky se nic nestane. Takže klidně zase někam vyrazím. Už teď mě napadá Vídeň s krásnými vánočními trhy....Jo ale to je zatím ve hvězdách, třeba se stane něco, co bych nečekal a zůstanu doma. Život je jedno velké překvapení, proto berme věci jak nám jsou dávány. Četl jsem jeden článek o třech dnech temna, konci světa atd.... Upřímně možná na tom něco je, ale přátelé nic není tak špatné jak to vypadá. A rozhodně bych si s tím nedělal hlavu. Má-li se to stát,stane se to a nikdo s tím nic nenadělá. Tak nač se trápit a strachovat se. Užívejte si dál nadcházející dny jako by mělo být vše v pořádku.
Krásný večer přeje Revl.