Meč Chladu

22. října 2012 v 13:56 | Revl
Takže jsem si tu dovolil napsat pokračování šamana Ravla. Ale než začneme chci ještě říct toto. Včera jsem nepsal kůli menším úpravám v mém pokoji. Už je téměř perfektní. Prostě jsem ho dotáhl k dokonalosti...Stvořil jsem si takový svět sám pro sebe a je to fajn. Když už jsme u toho to je druhá věc kterou bych tu chtěl zmínit. Přišel jsem domů a jak jsem si tak listoval internetem našel jsem článek o počítačových hrách a o škodlivosti WoW. No ne že by na tom něco nebylo, ale co je moc to je moc. Protže hru jako takovou nemůžete soudit podle pár jedinců. Co jim prostě nic nevychází a propadli tomu. Dál se k tomu nebudu vyjadřovat...brzy o tom napíšu samostatný článek. Teď už slibovaný článek.
Meč Chladu
Opět jsme se vzbudil ve stanu určném pro hosty. Za těch pár dní jsem si tu začal připadat jako doma. Pomalu jsem začal ztrácet víru, že se odsud ještě někdy dostanu. To je tak když chce člověk posloužit dobré věci. Musí tomu obětovat kus sebe. Ani v mém případě tomu nebylo jinak. To se ovšem tohoto rána změnilo. Kapitán si mě zavolal k sobě. "Dám ti těžký úkol, ale když uspěješ. Nebudeš muset se na sever nějakou chvíli podívat."
"Oč jde?"
"O ledoý meč uvězněný uprostřed jezera v Howling Fjordu."
"Víte ale, že proto abych ho získal musím porazit ohnivého elementála?"
Upřímně jsem doufal,že to neví a proto mně na onu misi nepošle. Bohužel věděl to až moc dobře. Nakonec jsem přijal tento velice nesnadný úkol. Vyrazil jsem směr Dalaran. Konečně se na chvíli podívám do města, které bylo tak dlouho mím přechodným domovem. Ano můj pravý domov leží na plážích v Durotaru. Jsem na cestách už věčnost a doma jsem od té chvíle nebyl. To je cena kterou platím za pomoc ostatním. Když jsem viděl krásné věže Dalaranu, objevil se mi na tváři úsměv. Město se vznášelo ve vzduchu a jeho věže s fialovými kopulemy byli vidět široko daleko. Byl to skvost, nejkrásnější místo na celém severu. Bohužel jsem musel brzy zase na cestu dál. Stavil jsem se jen v hospůdce na něco k zahřátí. Nakonec jsem musel Dalaran opustit. Opouštěl jsem ho se smíšenými pocity. Mířil jsem na jihovýchod. Což byla příjemná změna. Přeletěl jsem krystalový les, kterému se říká (krystalsong forest) Zpívající křišťálový les. Nějakým přetvářením zde vznikli krystalové lesy. A já už se blížil k první polovině mé cesty. Předemnou se objevili hory a na plošině stanul ohnivý elementál. Potřeboval jsem z něj ohivý kámen, což znamenalo elementála zabít. Tohle nedělám rád, je součástí přírody, součástí zakladních elementů kteří nám slouží. Jakož to šaman, který deně pracuje s živli jsem to chápal. Jenže někdy člověk dá přednost menšímu zlu před větším. Tenhle meč mohl zachránit spoustu lidí. No modlím se, že mi matka země odpustí. Vrhl jsem se z gryfa na skalnatou plošinu. A pak zaútočil na elementála. Můj oheň se střetl s jeho. Teplota rostla. Musel jsem něco udělat "Ale co?" v poslední chvíli jsem dostal spásný nápad. Udělal jsem kotoul dostrany. Vyslal na něj vodní proud. Ohnivá čára mě minula jen těsně. Voda elemntála akorát více naštvala. Tak jsem musel použít poslední věc co mě napadla. Přivolal jsem blesk a ten udeřil prudkou silou do země. Elementál zařval a rozsypal se. Boužel se při tom odtrhl kus skály i semnou a já se řítil do propasti........
Pokračování příště, hezký zbytek dne přeje Revl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 čtenář2 čtenář2 | 29. prosince 2012 v 19:23 | Reagovat

Ty jsi udělal zápočet?Takže chodíš na vejšku?To se kvůli hrubkám nedá číst sorry,jaký pravopis mají asi středňáci?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama