Důležitý zvrat

28. října 2012 v 11:43 | Revl
Dneska pokračujeme jednak s krásnou zimní bílou krajinou, ale i s mím příběhem..... Navážu na to kde jsem naposled skončil.
No během léta a dalších dvou měsíců nastal ohromný kolotoč událostí. Některé se prostě předvídat nedali a některé plynuli z mích předchozích rozhodnutí. Do toho tři oslavy... z kterých si oc nepamatuju... Potřeboval jsem někde utopit trápení a tohle byla cesta. (Samozřejmě že ne, ale tenkrát to přišlo jako nejlepší řešení.) Potkal jsem pár skvělých lidí z WoW. Sešli jsme se v praze a užili si krásný den. Jedna z výmek kdy jsem cítil že žiju. (bože když to tak čtu po sobě, to asi byla mizérie Usmívající se) Pak přišel další důležitý den, tedy ne pro mě protože jsem ho proležel v horečkách a nemohl jsem jen na další schůzku s léčitelkou. (No někdy osud rozhodne jinak.) Naši se vrátili večer a vypadali velice spokojeně. Pak přišel pro mě důležitý den. Ten den jsem věděl, že budu mít vlastní pokoj. Pro mě můj první splněný sen. A to to nikdy nevypadalo, že by se to mohlo povést. Čas plynul, tak nějak sám o sobě a důležité změny se začali dít tento rok na jaře. Dovolím si tu zápis z deníku ze dny kdy asi nastal hlavní zlom v mém životě.
"Další den,dalšíobavy,prožitky, co utváří člověka. Nedá se budovat nový život, když nemá člověk vyřešenou minulost. Holt všechno od začátku byla chyba. Já myslel, že když se schovám před světem, že bude všechno v pořádku.Ale ono to není vůbec v pořádku.Počítač je blbost, jen hromada zabitého času. (No jak kdy Usmívající se) WoW jsem bral jako svůj druhý život, život mimo realitu. Protože tam jsem něco znamenal, tam jsem byl někdo. (Hmm smutné, protože tohle je jen iluze, nikdy to nebyla pravda.) Sklamal jsem se v pár lidech, kteří mě prostě jen využili. Možná jsem měl dělat věci jinak a lépe, aspoň co se týče PC. Nejraši bych ten krám zahodil kdybych tam neměl hudbu, rozepsanou knížku atd. (Ještě že jsem to neudělal ) Ano občas bych chtěl být na vrcholu. Být někdo,cestovat, užívat si, být v centru dění. Jenže tohle je jen část mě, které si chce dokázat, že je něco víc než obyčejný člověk. Já bych tohle ve zkutečnosti nikdy nechtěl. Když je člověk v něčem nejlepší, ví zná, umí. Pak za to i draze zaplatí... Protože tam na vrcholu je člověk vždycky sám. (hezky řečeno) Bohužel zopakovat některé věci, změnit to, udělat něco jinak nelze. Asi je čas nazývat věci pravímy jmény a neschovávat se za něco co prostě není. A vykročit dál.... Poučit se z chyb a něco změnit. Chtěl jsem život a svět kde by bylo vše v pořádku. Já vím naivní představa. A ted jak čas plyne a já vím jak se věci mají. Lituju toho, že jsem se víc nesnažil. Že jsem víc nebojoval pro to o co jsem stál. Abych mohl být jednou na sebe hrdý. Cítím, žeještě můžu bojovat a někam to dotáhnout. Dám se do práce a uvidíme..."
Tím končím další část příběhu příště zbytek. Opravdu se za tu dobu mnohé změnilo ale tenkrát jsem to vnímal takto.
Snad už doopravdy se s vámi loučí Revl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama