Říjen 2012

Procházka

31. října 2012 v 16:39 | Revl
Vím,že jsem dnes slíbil ten článek na téma týdne, ale přeci jen to o něco odložím. Chci sem dát fotky z mé procházky venku. Moje procházka vlastně měla několik důvodů. Za prvé venku bylo krásně a tak jsem nechtěl jentak sedět doma. Musel jsem toho využít. Další več a to asi bylo to hlavní. Když mě něco trápí, nebo si potřebuju pročistit hlavu, nebo si potřebuju ujasnit nějaké věci, tak chodím ven. Prostě se seberu a du. Sice jsem měl dělat úplně něco jiného, jenže já to prostě takhle neumím. Když mam problém tak se ho chci zbavit co nejdřív. Hlavně mi to nějakým způsobem zasahuje i do toho co chci dělat. A při té příležitosti jsem i fotil. Takže to k něčemu bylo. Problém jsem si asi vyřešil a hned je zase líp. No ale abych tu zbytečně nezdržoval tady jsou ty fotky:
To je asi pro dnešek vše. Přeji krásný zbytek dne a doufám, že si ještě pár takto slunečných dnů užijeme. Usmívající se
Revl

Tři měsíce

30. října 2012 v 18:24 | Revl |  Něco jako deník
Tak jsem zase tady. A je mi jako bych to přehnal s pitím a teď vystřízlivěl :-) A to jsem neměl ani skleničku piva. Usmívající se
No stávaj se i horší věci a ani tohle mi nezabrání napsat tento článek. Jelikož zítra hodlám psát na téma týdne tak schrnutí příde na řadu dnes.
Tři měsíce
Tři měsíce, páni člověku se to zdá jako doba. A ono to uteklo tak rychle.... Popravdě když jsem tenhle blog zakládal neměl jsem ani ponětí o čem bude. Vybral jsem si motiv fantasy. Protože přesně v tomhle světě můžu být sám sebou. Protože i když všechno selže, tak přesně tam člověk najde oporu. Samozřejmě se za tu dobu změnilo mnohé, i já se změnil. Můj život byl předtím spíše jako nepovedený příběh nebo hororový seriál na pokračování .Usmívající se Ano teď se tomu směju jenže tenkrát mi vůbec do smíchu nebylo. V době kdy jsem zakládal blog, jsem dopsal svoji knížku. Potřeboval jsem místo kam bych mohl psát další věci. A na papír se mi psát nechtělo. Navíc by to za chvíli zabralo spostu místa a já bych také rád trochu šetřil životní prostředí že. Dále je tu to další věc, kterou jsem možná měl říci když jsem blog zakládal. Bohužel mam Dizlexii a Dizgrafii, takže nějaké i popřípadě y jde úplně mimo mou kontrolu. Púvodně jsem to tu nechtěl zmiňovat, protože by to znamenalo říct. Že mám taky nějaký problém. A proč tím zatěžovat jiné, když tu jsem právě pro ně. Jeden z mích nedostatků. Ale myslím, že nezáleží na tom jak to píšu, ale co píšu. Aspoň tohle je pro mě to hlavní. Blog jsem měl krátkou chvíli, a stali se různé věci. A mě připadalo důležité zdělit svůj názor a pohled. Blog se časem měnil, zjistil jsem že tudy vede cesta. V tu dobu, bylo to začátkem září jsem byl naprosto šťastný. Já vždycky chtěl pomáhat lidem. A nebo jim ukázat správnou cestu. Tak proč ne takhle? Samozřejmě přibila i má liteární tvorba, prostě tak nějak to už ke mě patří. Teď nastává rok změn. A myslím že je úplně jedno jestli bude konec světa, nebo k nám přiletí mimozemšťané, protože tohle není důležité, nezáleží na tom. Víte na čem opravdu v životě záleží? Na rodině, na lidech kolem vás, kteří vás mají rádi a udělají pro vás cokoliv. To je ten největší poklad, lidé se tu honí za penězi, slávou a kde si čím si, ale zapomínají že to nejduležitější už mají. Nebudu to tu dál rozvádět, je to jen jedna z mnoha věcí, které jsem tu ještě neřekl. Občas mi prostě příde, že se do tohohle světa nehodím..... Ale jsem tu z nějakého důvodu, tak bych rád šel příkladem a vám kousek ze sebe. Protože peníze zmizí, budovy za čas padnou. Slavní lidé budou zapomenuti, ale v srdci těch, kteří jsou vám nejblíž, nebo pro které jste něco udělal budete navždy. Neví co bude dál, a je mi to jedno. Žiju každý den jako by měl být ten poslední. A budu se dál snažit dávat ostatním pozitivní energi, protože myslí že tohle má nějakou cenu.
S přáním krásného dne se loučí Revl.

Vesmír

29. října 2012 v 14:50 | Revl |  Něco jako deník
Tak jsem tu opět, s dalším článkem. Nejdříve mě tedy zarazilo téma týdne, no vidím že to nechám asi až na středu protože se nad tím musím zamyslet, a hlavně potřebuju víc času. Co kdyby přidali osmý den v týdnu, no nebylo by to špatné.
Už se také blížíme do finále třetího měsíce, mého působení na blogu. Takže bych rád napsal takové schrnutí..... Hmm rád bych, ale znáte to jsou věci důležité a méně důležité. Moje priority jsou momentálně trochu jinde Smějící se. Nicméně se nažím si postupně plnit svoje sny. A zatím to klape, tak doufám, že to bude tak i nadále..... Dnešní téma bych chtěl věnovat pro mě důležité věci, která ovlivňuje můj život.
Vesmír
Já tomu říkám vesmír, někdo tomu říká bůh, ale o název tu vůbec nejde. Když nad tím tak přemýšlím, vždycky jsem v něco věřil. Prostě to tak bylo. Později mě v tom utvrdilo mé setkání s duchy a s věcmi, které se nedají rozumnou cestou, nebo vědecky vysvětlit. A když s těmito věcmi vyrůstáte, příde vám to naprosto normální. Ne že by se každý den u nás něco dělo. Ne, ale jsou období kdy se dějí nevysvětlitelné věci. To jsem ovšem trochu odbočil od tématu. Poslední čtyři dny jsem trochu jak ve snu tak mě omluvte. Když se mně někdo zeptal na často slýchanou otázku. V co věříš? Odpověď byla vždy stejná. " Já ani nevím, v něco vyššího." Nikdy jsem tuto sílu nenazýval bohem, tedy pokud vím. V podstatě tu mám jeden krásný příklad. Každý rok jezdíme na dovolenou. A v různou dobu. Nikdy za celé ty roky, což bude asi sedumnáct let se nestalo, aby jsme měli špatné počasí. Vždy jsme požádali o pěkné počasí. A jak my říkáme "Svatý Petr nám vyhověl." Teda nevím jestli zrovna on. Ale prostě to funguje. Už jen díky tomuhle jsem se naučil věřit. K podobě jak to všechno vnímám teď. Jsem získal díky jednomu blogu, zabívající se Esotérikou. Vzal jsem si to co mi přišlo, že prostě funguje a mohlo by to zapadat. Takže jsem začal věřit ve vesmír, Anděly, a další magické bytosti. Já vím příde to jako pohádka a vypadá to pro normální život nepoužitelně. Ale opak je pravdou. Protože za čas se dostavili výsledky. Začal jsem mluvit s anděly, posléze jsem je začal i vidět a cítit když jsou na blízku. Naučil jsem se pracovat s energiemi. Dokázal jsem Astrálně cestovat. A ano opravdu tohle všechno je možné. Protože hranice si tu vytváříme jen my sami. Teď přesně nevím kdo, ale někdo řekl "Člověk je tak svobodný, jak je svobodná jeho mysl." Pod tohle se můžu podepsat. A když se všechno tohle naučíte. Začnete věci vidět jinak, líp... De o to předat to nejlepší ze sebe dál. Tomáš Klus zpívá v jedné písničce " Raději schořet, než vyhasnout." Tak tímhle se nějak řídím. Radší ze sebe vydám to nejlepší. Pomáhat lidem, cestovat, objevovat nové věci a předávat to dál. Abych si na konci mohl říct Stálo to za to a můžu jít dál.... než se utopit v tomhle všedním světě, kde si lidé navzájem podrážejí nohy a každý se stará o sebe. Tak to bohužel je. Ale třeba příde den kdy budou lidé ochotni naslouchat a konat. Poslední dobou se mi daří úplně všechno. Takže jak by to řekli Angličani " Jsem Happy." Někdy mě to trochu děsí, ale pokud to takhle zůstane dál jen dobře. A já tu konstruktivní energii budu předávat dál těm, kteří to budou potřebovat.
Pro dnešek se s vámi loučí Revl. Přeju krásný den. Usmívající se

Důležitý zvrat

28. října 2012 v 11:43 | Revl
Dneska pokračujeme jednak s krásnou zimní bílou krajinou, ale i s mím příběhem..... Navážu na to kde jsem naposled skončil.
No během léta a dalších dvou měsíců nastal ohromný kolotoč událostí. Některé se prostě předvídat nedali a některé plynuli z mích předchozích rozhodnutí. Do toho tři oslavy... z kterých si oc nepamatuju... Potřeboval jsem někde utopit trápení a tohle byla cesta. (Samozřejmě že ne, ale tenkrát to přišlo jako nejlepší řešení.) Potkal jsem pár skvělých lidí z WoW. Sešli jsme se v praze a užili si krásný den. Jedna z výmek kdy jsem cítil že žiju. (bože když to tak čtu po sobě, to asi byla mizérie Usmívající se) Pak přišel další důležitý den, tedy ne pro mě protože jsem ho proležel v horečkách a nemohl jsem jen na další schůzku s léčitelkou. (No někdy osud rozhodne jinak.) Naši se vrátili večer a vypadali velice spokojeně. Pak přišel pro mě důležitý den. Ten den jsem věděl, že budu mít vlastní pokoj. Pro mě můj první splněný sen. A to to nikdy nevypadalo, že by se to mohlo povést. Čas plynul, tak nějak sám o sobě a důležité změny se začali dít tento rok na jaře. Dovolím si tu zápis z deníku ze dny kdy asi nastal hlavní zlom v mém životě.
"Další den,dalšíobavy,prožitky, co utváří člověka. Nedá se budovat nový život, když nemá člověk vyřešenou minulost. Holt všechno od začátku byla chyba. Já myslel, že když se schovám před světem, že bude všechno v pořádku.Ale ono to není vůbec v pořádku.Počítač je blbost, jen hromada zabitého času. (No jak kdy Usmívající se) WoW jsem bral jako svůj druhý život, život mimo realitu. Protože tam jsem něco znamenal, tam jsem byl někdo. (Hmm smutné, protože tohle je jen iluze, nikdy to nebyla pravda.) Sklamal jsem se v pár lidech, kteří mě prostě jen využili. Možná jsem měl dělat věci jinak a lépe, aspoň co se týče PC. Nejraši bych ten krám zahodil kdybych tam neměl hudbu, rozepsanou knížku atd. (Ještě že jsem to neudělal ) Ano občas bych chtěl být na vrcholu. Být někdo,cestovat, užívat si, být v centru dění. Jenže tohle je jen část mě, které si chce dokázat, že je něco víc než obyčejný člověk. Já bych tohle ve zkutečnosti nikdy nechtěl. Když je člověk v něčem nejlepší, ví zná, umí. Pak za to i draze zaplatí... Protože tam na vrcholu je člověk vždycky sám. (hezky řečeno) Bohužel zopakovat některé věci, změnit to, udělat něco jinak nelze. Asi je čas nazývat věci pravímy jmény a neschovávat se za něco co prostě není. A vykročit dál.... Poučit se z chyb a něco změnit. Chtěl jsem život a svět kde by bylo vše v pořádku. Já vím naivní představa. A ted jak čas plyne a já vím jak se věci mají. Lituju toho, že jsem se víc nesnažil. Že jsem víc nebojoval pro to o co jsem stál. Abych mohl být jednou na sebe hrdý. Cítím, žeještě můžu bojovat a někam to dotáhnout. Dám se do práce a uvidíme..."
Tím končím další část příběhu příště zbytek. Opravdu se za tu dobu mnohé změnilo ale tenkrát jsem to vnímal takto.
Snad už doopravdy se s vámi loučí Revl.

Láska

28. října 2012 v 8:43 | Revl |  Básničky
Tak píšu teď, protože tu mám dneska ještě napsat článek, ale tohle je takový bonus :-) Prostě se mám dneska skvěle, tak to chci předat dál. Včerejší večer stál taky za to...Někteří už na tom pak byli hůř a hlášky typu: "No je nás sedm, tak dáme convert to raid a pudem nějakej dung ne?" "Jasně třeba Black temple." Pak se nějak dva na chvíli odpojili a následovala další hláška :-) "Hale přišli jsme o dva členy." " Oni určitě čekaj, že je najdem a resnem." " Ne oni se flákaj u spirita." No co dodat, takhle to dopadne když se sejde parta převážně tvořená z wowkařů Usmívající se Tak, ale teď to podstatné. Tady mám básničku.

Láska

Když jdeš spát
A necháš si něco krásného zdát
Když cítíš lásku ve svém srdci
A přesto si nemůžeš pomoci
Když zažehneš ten krásný plamen
Tak se vše kolem stane tvým domovem
Když usínáš
Na koho nejčastěji myslíváš
Když pocit štěstí zažíváš
Jen když ji vedle sebe máš
Když propojení duší prožíváš
Když tu krásnou muziku posloucháš
A když po každé vstáváš
Už nic jiného nehledáš
Protože sní tu krásnou píseň života zažíváš
A už nikdy nebudeš chtít více
Dokud nedohoří všechny svíce

Takže tímto bych chtěl věnovat tuhle básničku Sharaniel, protože díky ní mám momentálně pocit, že můžu lítat a to jsme si jen psali :-)


Později přidám další článek. Pro teď se s Vámy loučí Revl.

Počítačové hry

27. října 2012 v 15:37 | Revl |  Něco jako deník
Nevím jestli všude, ale tady nám sníh zahalil krajinu do bílích barev. A všechno to tak nějak připomíná nadcházející čas vánoc. No jen kdyby takhle bylo na štědrý den a ne zas vánoce na blátě. Ale o tomhle jsem tu mluvit nechtěl. Dnešní téma jsou počítačové hry. Já vím nuda.....a zase nuda a tak dál. Někoho to opravdu nezajímá.
Jenže já to vezmu trochu jinak. Dnešní generace je holt taková, že tráví čas různě a tohle je jedna z aktivit. I já jsem dřív hrál více než by bylo dobré a zdravé. Vyrostl jsem na takových hrách jako byl Mario, Doom 1, a podobné. Časem jsem přešel na něco lepšího jako byli hry Wigles (ano rostomilí trpaslíci, o které se musíte postarat. Takový předchůdce the sims) pak jsem vyzkoušel GTA a CSko no nic mi to neříkalo, ale vůbec nic. Nakonec jsem skončil na čtyři roky u WoW. Já vím je to zlo ale prostě mě to dostalo. Samozrejmě jsem krom toho skoušel i například The sims 2. V současné situaci hraju občas Guild wars 2, LoLko a Minecraft ( ach ano kostičky mně dostihli :-) ) Ano můj počítač deně běží, ne zas kůli hrám ale kůli psaní, internetu, pobavení s přáteli. Ono to v dnešní době moc bez počítače nejde. Kdo nemá FB jako by nebyl že? Nemluvím tak ani o dalších programech jako je ICQ, skype a jiné. Prostě je jiná doba. Kdyby se náhodou stalo že si založím rodinu. Tak bych je asi na počítači pořád nenechával. Ne že by si nemohli zahrát. Ale jo to k tomu patří, ale celkově už od začátku by se měli rodiče více věnovat dětem a nějakým způsobem rozviíjet to v čem jsou dobří. Jednak je prí počítač nezdraví, nevím na kolik je to pravda, protože to oficiálně nebylo prokázáno. Dále už jsem slyšel tolik článků o tom jak hraní her škodí a jak se mění chování lidí co hrajou. Jo pravda můžou z vás být trochu asociálové... To se stát může :-) Ale jinak je všechno dané výchovou a geny. Pokud to člověk v sobě nemá, nebo má správnou výchovu. Tak se nic nemůže stát. Podívejte se na mně zkoušel jsem hrát i takové drsné věci jako God of War, Gears of war nebo ono GTA. No a nic to semnou neudělalo krom mírného znechucení u God of war (když jsem to viděl poprvé, pak už jsem to bral spíš jak nepovedený film.) No prostě nejdu po ulici a neodprásknu prvního člověka, jen proto že v GTA je to normální. Čím to uzavřít jednou pro vždy abych vás neunudil k smrti. Některé hry jsou prospěšné a rozvijí u dětí různé vlastnosti, výmka viz hry výše. Ale jinak je lepší si s dítětem sednout, přečíst mu knížku, nebo ho jinak zabavit. A nedívejte se na všechno černo bíle protože takový svět opravdu není. Tak tolik k mému poučování a já jdu si vypít kafe a kochat se krásou bílé krajiny :-)
Krásný den přeje Revl.

Večer

26. října 2012 v 22:53 | Revl
Tak jsem zase tu. Ano připouštím, že v netradiční dobu a hodinu, ale to nevadí. Bude to tím, že jsem se pokoušel stáhnout The sims 3 a ono to potvora pořád nějak nejde. Nu co třeba se to zítra umoudří. Asi bych měl napsat článek o těch počítačových hrách nebo dokončení příběhu Ravla a nebo dokonce dokončit můj příběh. Můj problém je ale ten, že bych rád obecně řekl něco důležitějšího.
Vlastně mě k tomu svým způsobem inspirovala Sharaniel. Mám rád když mě takhle něco napadne a má na tom podíl, někdo jiný a nebo něco jiného. Ne jinak tomu bylo, když jsem psal povídku Stínohry. Tedy teď už vlastně skoro knížku. Slyšel jsem stejnojmenou písničku Stínohry a v tu chvíli jsem věděl o čem budu psát a jak to bude vypadat a stačila jediná píseň. Ale Dnes tu chci mluvit o pocitech. Jsou to věci na které si nemůžete sáhnout, a přesto představují důležitou součást života. Bez nich bychom nebyli nic... Jen strojově myslící bytosti, naprosto chladný a nepřístupní a to by nebylo dobré. Kdybych teďkon měl schrnout svoje vlastní pocity, normálním pohledem. Viděl bych to asi takto. Jsem šťastný až na to, že momentálně nikoho nemám, ale i tohle časem příde. Jen musím potkat tu pravou. Pak jsem trochu unavený, no není se co divit, Seminárka napsaná, už je také dost pozdě. A takto bych mohl pokračovat... Ale jde o to hodit ty negativní emoce za hlavu. Prostě dělat, že nejsou. V životě člověku nijak nepomůžou a často jsou i na obtíž. Dám vlastní příklad: Vždy jsem se bál výšek, samozřejmě stačilo vylést na balkón ve čtvrtém patře a už jsem ztuhnul.Usmívající se Dnes ovšem je to už jiné.... Vadilo mi to a tak, když jsme jezdili na dovolenou. Vždy jsme lezli na rozhledny a já samozřejmě chtěl taky. Postupně se mi strach z výšek povedlo odbourat. Chci tím říct nic není nemožné. Dneska vám vylezu na rozhlednu na nějakém hodně vysokém kopci a ani nemrknu. Když si cokoliv usmyslíte, vše he možné je to jen o tom nepřipouštět si že něco nejde. To je pro dnešek vše.
Loučí se s vámi Revl.

Něco je špatně

25. října 2012 v 11:06 | Revl
Tak na tohle téma jsem si musel dát pár dní na rozmyšlenou. A sníst asi tabulku čokolády. Protože připustím li že je něco špatně. Zmizí má téměř dokonalá iluze, života který jsem do teď prožil. Ale budiž připustím-li že je něco špatně, musím se zákonitě zeptat. "Co je špatně? " Když se podívám kolem sebe, tak bych řekl, že všechno. Tahle společnost,určití lidé,morální hodnoty, které má dnešní mládež natavená evidentně úplně obráceně. Špatně je třeba už jen to, že dobrý lidem se dějou zlé věci a naopak. Že ti kteří si to nezaslouží umírají a ty kteří, si to zaslouží tu zůstávají. Tak co je potom špatně? Kde je ta chyba? Možná než tohle začnu rozvijet dál. Možná bychom se měli zastavit a zamyslet se nad tímhle vším. Není pak chyba v nás? Neděláme něco špatně. Neměli bychom jít a něco změnit. Každý znás by mohl přeci udělat něco dobrého, aby se tu lépe žilo. Stačí drobnosti, nemusíme se rozhodnout udělat velké gesto. A když tohle uděláme všichni na světě bude zas o něco líp. Spousta lidí jsou ztraceni, mají problémy a nikdo jim nepomůže, protože jsou na to sami. Jen proto že je dnešní společnost nastavená tak jak je. Na prvním místě jsem já a za mnou pak všichni ti ostatní. Ne určitě to takhle nemají nastavené všichni. Existují lidé kteří, by se pro své blízké obětovali. Pár jich znám, ale není jich tolik, kolik by jich být mohlo, nebo dokonce mělo. Něco je špatně, možná je to v nás, možná bychom měli přehodnotit svoje hodnoty. Když si člověk, který něco spáchal, koupí za peníze svobodu. Ano pak je taky něco špatně. Když volíme mezi vlastním prospěchem a mezi pomoci druhým, pak je opět něco špatně. Protože bychom neměli volit, mělo by to být jasné, aspoň co se týče našich nejbližších. Těžká doba, sebou nese i těžká rozhodnutí. A jen málo z nás zůstane na té správné straně barikády. Člověk by měl volit podle sebe, jak si myslí, že je to nejlepší. Protože je to jedna z mála věcí, kterou nám nikdo nemůže vzít. Možnost svobodné volby, co by nám zbylo, kdybychom přišli o všechny zbývající jistoty? Věřte mi, že tohohle bych se dožít nechtěl. Svět i přes tohle všechno je krásným místem k životu. A když změníme přístup, bude me se tu mít všichni skvěle. Tak a já se jdu vrátit do své reality, kde je vše v pořádku a kde brzo příde změna k lepšímu, protože já v to pevně doufám a věřím.
Krásný den přeje Revl.

Walking Dead

23. října 2012 v 20:00 | Revl |  Fotky
No takže ako začneme. Třeba tak, že jsem nedávno sledoval jeden díl seriálu Walking Dead. Na doporučení pár známých. No děj docela dobrý, jen by tam nemuselo být mraky zoombi, kteří se vás v jednom kuse snaží zabít. Nicméně tohle není úplně můj šálek kávy a tak jsem si na to náhodou vzpoměl dneska a nakreslil zajímavý obrázek. Ne že bych v tomhle vynikal, ale baví mě to a to je hlavní. Dneska by teoreticky měl padnout rekord 21000 shlédnutí což je samo o sobě pěkné číslo a jsem za to moc rád. Jinak nevím proč ale dneska poprvé od 2.8.2012 jsem měl mizernou náladu, i když jsem k tomu neměl důvod. Dneska by se to ideálně hodilo k tématu týdne"Něco je špatně..." ale to si nechávám na zítra,kdy budu mít lepší náladu a dokážu to objektivně posoudit. Takže tady je slibovaný obrázek a to je pro dnešek vše.
Příjemný večer přeje Revl.

Podzimní fotky

22. října 2012 v 16:17 | Revl |  Fotky
Mám tu ještě další podzimní fotky Usmívající se
Toť pro dnešek opravdu vše :-)