Takhle začíná příběh

1. září 2012 v 21:06 | Revl
Dnes je tu pro vás moje nová povídka.
Stínohry
Tomas seděl u počítače. Byl páteční večer. Jeho prsty kmitali po klávesnici. Černýma očima neustále sledoval dění na obrazovce. Krom hry, kterou hrál, měl zapnutou hudbu, internet a další aplikace. Potřeboval být neustále v obraze. Zrovna mu vyšel jeden úder mečem a tím ubral soupeři podstatnou část zdravý. "Výborně už tě skoro mám" Po tváři mu přeběhl úsměv. Dveře se otevřely a do pokoje vešla jeho matka. "Tomasy musíme si promluvit" "Teď to nejde, nemůžeme to nechat na zítra?" "To nemůžeme, za dva dny se stěhujeme" "Cože?!" Tomas úlekem sjel prsty z klávesnice. A jeho postavička se zastavila. BUM, PRÁSK zásadní úder od soupeře a Tomas prohrál. Postavička klečí na kolenou a na obrazovce se objevuje nápis DEFEATE. Jenže tohle už Tomas nevnímá, soustředí se plně na svoji matku. "Proč?" "Tvůj otec dostal skvěle placenou práci. A já jsem ho v tom jen podpořila." Tomas si prohrábl svoje špinavě blonďaté vlasy a odfoukl si. "A co já? Já tu mám kamarády a kroužky a vůbec mě se tu líbí." "Neboj, určitě si najdeš nové a slyšela jsem že Memphin je pěkné město." Zvedla se, pohladila ho po vlasech a nechala ho s jeho myšlenkami o samotě. "Memphin?" říkal si pro sebe. Podíval se na monitor, jak se hra vyvíjí. I přes poslední selhání skončil druhý. Tomas vztekle vypnul hru. On chce být přeci nejlepší. Druhé místo je pro něj prohra. Vyhrál dva velké turnaje a teď se má spokojit se druhým místem. Jen díky okolnostem na svoje zklamání zapomněl. Na internetu hledal zmínku o Memphinu. Jenže nenacházel nic, jako by město neexistovalo. Až na jeden odkaz. Tomas jej otevřel. Byl tam titulek: Chloubou města Memphin, se stala sluneční věž. A nějaké další informace o věži. Fotka samozřejmě žádná. Zavřel internet a vypnul počítač, tohle bylo naprosto k vzteku. Lehl si do postele a četl knížku, dokud neusnul. Druhý den se vzbudil v devět hodin. Sluneční paprsky dopadali do jeho pokoje. Oblékl se a šel si udělat snídani. Všude v bytě panoval chaos. Oba rodiče balili věci do krabic. To mu tak akorát zkazilo náladu. Vzal si rohlík, do druhé ruky paštiku a šel do pokoje. Rychle se najedl, zabalil jen některé osobní věci a zbytek nechal na rodičích. Nechtěl doma být ani o minutu déle. Hodil si přes rameno batoh a vyrazil ven. Nedaleko od jeho bytu bylo malé hřiště. Sedl si tam a sledoval chlapce s koly, jak na rampě zkouší různé triky. Sám je uměl skvěle, často po západu slunce trénoval na hřišti. Svlékl si svoji oblíbenou hnědou mikinu a nasadil si brýle. Po chvíli se chlapci začali hádat. A potom se vsadili, že tenhle trik tu nikdo nezvládne. Většině to nešlo. Časté pády probouzeli v chlapcích čím dál větší nedůvěru. Objevil se tam jeden starší kluk. Tomas ho znal od vidění. Půjčil si kolo od jednoho z chlapců. Trik opravdu s obtížemi předvedl. Pak se na ně začal vytahovat, posmíval se chlapcům, kterým to nešlo. Tomas tomu přihlížel s nevolí. Vážil si lidí, kteří něco uměli, předvedli to, ale pak se nevytahovali a naopak poradili. Vrchol dostoupil, když se starší chlapec rozhlédl kolem a prohlásil "To jste všichni takový ubožáci, že to nedokážete." Tomas vstal a došel k chlapcům. "Půjčte mi kolo a předvedu vám to." Chlapec se na něj nevraživě díval, když nasedal na půjčené kolo. Jen se dobře rozjet a vystihnout správnou chvíli. Tomas předvedl trik ještě lépe než starší chlapec. Všichni se na něj s obdivem dívali. "Trénujte a taky vám to půjde." Řekl, otočil se a odcházel. "Hej ty, to ještě schytáš, udělal jsi ze mě hlupáka." Tomas se usmál "Taky že jsi hlupák." Procházel tak dávno známým městem. Přes předchozí vítězství mu bylo těžko. Měl se rozloučit s tím, co měl rád. Místo kde vyrůstal, kde znal každou uličku. Došel do nedalekého bistra si něco koupit k obědu. Domů se mu ještě nechtělo. Odpoledne se sešel s přáteli, jež znal dlouho, aby se rozloučil. Odpoledne uběhlo velmi rychle. Večer ještě s pár nejlepšími kamarády zašli do malé hospůdky. Zapít poslední společný večer. Kolem desáté vyšli z hospůdky a vydali se domů. Jeden z kamarádů Tomase doprovázel až k domovu. V jedné ulici jim však zastoupil cestu. Chlapec z dnešního rána a ještě další dva, ty viděl poprvé. "Říkal jsem, že to schytáš! Na ně!" Tomas shodil z ramene batoh a připravil se k obraně. První se po něm ohnal pěstí. Tomas uhnul, podrazil mu nohy a dál si ho nevšímal. Jeho kamarád si počínal dobře a tak si to šel vyřídit s tím chlapcem. Jenže ten se uměl dobře prát. Takže Tomas schytal jednu do břicha a jednu do obličeje. Tomas cítil, jak mu ze rtu teče krev. Soustředil se na soupeře. Využil jeho chvilkové nepozornosti. A udeřil ho do břicha. Chlapec se ohnul bolestí. Tomas mu zasadil další ránu loktem do zad a chlapec se rozvalil na zemi. Tomasův kamarád právě vyřídil třetího. "Co si jim udělal, že se rozhodli utkat se s námi?" "Nic, taková blbost." Došli k domu, naposled si podali ruce a rozešli se. Bylo k jedenácté, když dorazil domů. Jeho matka se na něj s hrůzou podívala "To ses musel poslední den ještě porvat?" "Já za to nemůžu, on se chtěl prát." "Emo, pojď mi pomoct." zavolal na ni jeho otec. Ema se ještě na Tomase jednou podívala a odešla. Tomas si šel lehnout, měl toho všeho dost. Kdyby tak tušil, jak mu nové město změní život. Kdyby tušil, jak za pár dní bude tahle příhoda nepodstatná. To ještě nic nevěděl o cikánce, o citadele, o velkém turnaji ani o týmu tří nožů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michal Michal | Web | 8. září 2012 v 21:48 | Reagovat

Zkus členit text do odstavců, určitě to pomůže přehlednosti a lepší čtivosti. Možná bych i ubral z toho množství různých barev na blogu, přijdou mi rušivé.

2 Revl Revl | E-mail | Web | 10. září 2012 v 13:40 | Reagovat

Ok díky zkusím to nějak sladit dohromady.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama