Pokračování povídky

2. září 2012 v 11:12 | Revl
Dnes tu máte druhou kapitolu.
2. Kapitola
Nový domov
Ráno zazvonil budík dříve. Tomas se najedl, jako každé ráno. Naložili nějaké věci. Zbytek nechali na stěhovácích. Nasedli do auta a odjížděli vstříc novému domovu. Po čtyřech hodinách jízdy autem se před nimi objevil kopec. Za ním se rozprostíralo údolí, ve kterém leželo město Memphin. Město bylo vzdáleno pár kilometrů od moře, ale zároveň to nebylo ani daleko do hor. Tomas se rozhlížel kolem, první věc, která jej upoutala, když sjížděli z kopce. Byla ona sluneční věž. Po půl hodině hledání našli panelák, ve kterém budou bydlet. Panelák vypadal moderně. Laděn do šedomodré barvy. Vedle stál vchod do podzemních garáží. Cesta byla dlážděna zámkovou dlažbou. Naproti vchodu stála kamenná zídka. S keři a pnoucími rostlinami. Vešli do paneláku a hledali svůj byt. Samozřejmě byl až v posledním pátém patře. O to bylo ale příjemnější zjištění, že mají přístup na střešní zahradu. Ema odemkla byt a vešla dovnitř. "Vítejte doma" Tomas si našel svůj pokoj. Stěny byly laděny do žluta a na zemi leželo lino v podobě dřeva. Batoh hodil do rohu místnosti. Donesl si z auta počítač a svoje osobní věci. Matrace byli na střeše auta. Takže je uvolnili a donesli dovnitř. K Tomasovu překvapení tu měli i zapojený internet. Trvalo mu, než rozmotal kabely a zapojil vše, aby správně fungovalo. Dnes se mu nic dělat nechtělo a tak sedl a hrál. V pondělí začínali prázdniny, takže měl dost času seznámit se s okolím později. Ve hře se potloukal po světě a plnil různé úkoly. Když ho to přestalo bavit. Šel si dát souboje do města. Blížil se večer a tak vypínal počítač s uspokojivým výsledkem. Dvacet vyhraných duelů a tři prohrané. Tomas se protáhl. Venku se začínalo šeřit, tak si lehl na matraci a usnul. V noci ho ovšem vzbudil hluk z ulice. Podíval se ven a uviděl osamělého chlapce zhruba v jeho věku. A další dva, kteří se k němu nebezpečně blížili. Tomas na sebe něco hodil a sbíhal schody. Otevřel dveře a zachytil část rozhovoru. "Hale bude pro tebe lepší, když nám to dáš." "Ne to je naše, nic vám nedám!" "Neublížíme ti, pokud nám to teď dáš." Chlapec právě narazil do zídky. Z jeho světle hnědých vlasů stékal pot. "Nic vám nedám, nepatříte k nám." Tomas si teď všiml knihy, kterou držel v ruce. Rozhodl se zasáhnout. "No v tom případě teď dostaneš nakládačku!" "Nechte ho!" vykřikl Tomas. Chlapec na něj vyvalil svoje světle modré oči. Opravdu Tomas teď působil tajemně. Napůl ve stínu. V černých kalhotách, bílém tričku a hnědou bundu přes sebe. "Kdo seš? Ztrať se!" Tomas si stoupl odhodlaně mezi ně a chlapce. Chlapci se zalekli "Máš štěstí, mi si tě najdeme!" otočili se a odcházeli. "Díky" "Nemáš zač, já jsem Tomas." "Já jsem Dan. Ty jsi tady nový že?" "Proč myslíš?" "Ještě jsem tě tu neviděl" "Jo dneska jsme se přistěhovali. Co po tobě chtěli?" "Naši knihu, máme v ní spoustu důležitých informací a ty nesmějí dostat!" "Co je to za knihu?" "Kniha našeho týmu tří nožů" "Tří nožů?" "Nemam čas ti to vysvětlovat. Přijď zítra na támhle to hřiště a uvidíme co dál. Stejně mě máma zabije. Ahoj a díky" Tomas se otočil a vrátil se do postele. Po chvíli přemýšlení ho nakonec přepadla únava a on opět usnul.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama