Září 2012

Nový úkol

30. září 2012 v 18:35 | Revl
Cesty osudu jsou nevyzpytatelné a častokrát se stane něco, co Vás nasměruje úplně jinam.

Chtěl jsem se téhož rána vrátit do Dalaranu, známé jako město čarodějů. Ovšem kapitán pro mě měl nový úkol. Ano, mohl jsem odmítnout. Cítil jsem však,že můj úkol zde ještě neskončil. Nyní jsem kráčel po zamrzlé cestě ke kapitánskému stanu.

"O co jde tentokrát?" otázal jsem se bez dovolení.
Tohle nebyla moje válka. Mrazivý sever byl navíc protkaný temnými stíny a magií a proto jsem tu chtěl zůstat, co nejkratší dobu.
"Na severním ostrově za mořem je klan severských lidí. Ukradli nám zásoby masa a my je nutně potřebujeme zpět."
"Už teď je to vyřízené." otočil jsem se a odcházel.

Co dělat, nasedl jsem na svého hypogryfa a vyrazil na cestu. Foukal ledový vítr a já doufal, že moje jednání nebude dlouhé. A opravdu. Za hodinu byli přede mnou ony ostrovy. Vypadali velice nevlídně, ostatně jako většina věcí tady na severu. Přistál jsem v malé zátoce kousek od jejich stanů. Nebyl jsem si tak úplně jist, co mám čekat. K mé smůle jsem byl odhalen dříve, než jsem tušil.

"Zatracená práce!" ulevil jsem si.
Už kolikrát mě má nerozvážnost dostala do problémů. Přivedli mě před náčelníka kmene. Jak se ukázalo nebyl to zlý člověk. Po krátkém rozhovoru mi došlo, o co tady jde. Ukradli nám jídlo, protože jim došli zásoby a zemřeli by hlady.
"Dobře a co když vám nalovím maso? Vrátíte, co jste ukradli?" nabídl jsem.
"Ano, pokud to zvládneš budeme ti vděční." řekl náčelník.

Došel jsem k moři a vyslal tichou prosbu vesmíru, přírodě a této zemi za ryby pro tuto vesnici. Po chvilce se zvedla přílivová vlna. Jen o kousek jsem stihl utéct. Vlna vyplavila na zem spousty ryb. Tiše jsem poděkoval za dary od této země. Sesbíral ryby a odnesl do vesnice. Náčelník opravdu dodržel své slovo. Vrátil nám naše zásoby a já se mohl vrátit domů. Kapitán mě za dobrou práci pochválil a já se mohl odebrat do svého stanu. Usínal jsem s blaženým vědomím, že jsem udělal konečně něco dobrého.

Podzim

29. září 2012 v 10:46 | Revl |  Fotky
Máme stále krásné počasí, ale v přírodě už to pomalu začíná vypadat jako na podzim. Proto tu mám pár fotek na zpestření dne.





Je to jen malá inspirace pro dnešní den.
Prozatím se s Vámi loučí Revl.

Je mi to jedno

28. září 2012 v 12:16 | Revl |  Něco jako deník
Nad tímhle tématem jsem přemýšlel dlouho. Tak doufám, že se Vám bude líbit.

Je možné, že když člověk řekne "Mě je to jedno.", vůbec to tak nemyslí. Je to pouze obrana proti ostatním. I když tohle člověk řekne, ve skutečnosti se tím vnitřně užírá nebo se tím nějakou dobu trápí. Jde jen o to, aby se zbavil náporu na jeho osobu, aby mu už všichni dali pokoj. Další možnost je, že opravdu je to tomu člověku jedno. Takoví lidé jsou většinou flegmatici. Já osobně tyto lidi nechápu. Jak jim něco může být jedno, co se například děje kolem nich. Třeba si řekne "To je jedno, ono to nějak dopadne.". Pak ano má pravdu. Ono to nějak dopadne. Jenže ne vždy to dopadne v jeho prospěch. Pak se opravdu může zlobit jen sám na sebe.

Pak se může stát, že lidé řeknou "Je mi to jedno." Prostě nevěří, že by mohli něco změnit. Prostě si řeknou "Jeden člověk, přeci nic nezmění." Ale podle mě se pletou. Je tu ještě možnost a docela pravděpodobná. Když člověk řekne "Je mi to jedno." Má prostě svých starostí mnoho a odmítá se zabývat ostatními věcmi jako jsou politika, příroda, svět, vztahy ve společnosti atd.

Njn, ale když si tohle řekne každý, bude to s námi horší a horší. Proto by se každý měl nejprve zamyslet, jestli by se přeci jen nedalo něco dělat. Obětovat trochu času a úsilí. Než řekne onu větu "Je mi to jedno." a bude se dál zabývat svými problémy.


Hezký den přeje Revl.

Zatmění

25. září 2012 v 21:27 | Revl |  Básničky
Další básnička pro dnešní den.

Zatmění

Zvony ztichli
Naposled odbili
A poté někam odešli
Světlo zhaslo
Asi jen zmizelo
Muž v černém na pláni stojí
Ke slunci hledí
Smutek jeho duši halí
Na chvíli se čas zastaví
Ve věčnost se promění
Než dojde k zatmění
Pak světlo projde stínem
A on půjde dál za svým cílem
Inspirován tímto okamžikem.


Pro dnešek se s Vámi loučí Revl.

Astrální cestování

24. září 2012 v 12:42 | Revl |  Něco jako deník
Nejprve bych se chtěl všem omluvit, že jsem dlouho nepsal, ale mám starosti s vydáním knížky. A vlastně je pořád, co dělat. Teď už ale k danému tématu.

Víte, když jsem četl zajímavé články o Astrálním cestování, říkal jsem si, nejsem přece tak dobrý, abych takto složitý lvl zvládnul. Přeci jenom pohybovat se v jiné sféře (jak napsala Alue) odpojeni od Matrixu, se zdálo být velmi náročné. Pak mi došla ona skutečnost, že vlastně už sem to jednou zažil. Bylo to tenkrát, když mi jedna léčitelka pomohla. Jenže tenkrát jsem si nebyl vědom, že je to ono, nevěděl jsem ještě nic o Esoterice a moc jsem se nezajímal ani o to ostatní. Nějaké základní informace jsem měl. Ono to asi chce, když žijete v domě s duchem.Usmívající se

Pak jsem čistě náhodou narazil na blog http://karolinaloskotova.blog.cz, kde byli všechny tyhle zajímavé informace. Samozřejmě mě to začalo hned zajímat. Podle postupů jsem se zkoušel spojit s Andělem. Kupodivu ono to opravdu zafungovalo. Tak jsem si řekl "Když funguje tohle, proč ne ten zbytek?" Další byla práce s Energií. To bylo samo o sobě překvapení, když jsem zjistil, že to umím.

No a teď přišlo na řadu Astrální cestování. To mi přišlo asi nejtěžší. Bylo to hodně pozdě k večeru. Postupoval jsem podle návodu. Zhruba dvě hodiny jsem to zkoušel a bez výsledku. Chtěl sem to už vzdát, ale pak mi přišlo jako bych usnul. A pak se probudil. Páni, ono to opravdu fungovalo. Bylo to neuvěřitelné! Ocitnout se mimo svoje tělo. Místnost i všechno ostatní lehounce svítilo, všechno ale do šedavěbílé barvy. Necítil jsem dech ani tlukot vlastního srdce. Mohl jsem se přemísťovat po místnosti. Díky tomu, že už jsem věděl oč jde, sem si to také mnohem více užíval. Pak jsem se přenesl do kuchyně, a pak se prošel chodbou dole a po schodech nahoru a zas zpět. Dveře nebyli problém, úplně jsem ignoroval jejich podstatu. Nevnímal jsem, jestli je tma či ne, protože všechno bylo nepodstatné. Čas v tomto ohledu neexistoval. Opravdu jsem nevnímal, jak dlouho jsem mimo. Viděl jsem postavu, jak chodí po našem domě. Snažil jsem se na ní mluvit, jenže neodpovídala. Přišla mi smutná. No pak jsem se vrátil nazpět. Zjistil jsem, že jsem byl mimo asi hodinu, což mě trochu znepokojilo, ale to zásadní nastalo chvíli potom, co jsem otevřel oči. Pocítil jsem neskutečný příval energie. Bylo to jako bych nemusel jít spát. Samozřejmě, že i všechny starosti a problémy byli ty tam. Úžasný zážitek ! Určitě si to za čas zopakuji.


Loučí se s Vámi Revl.

Splněné sny

20. září 2012 v 11:25 | Revl |  Něco jako deník
Máme tu další krásný den. Slunce opět hřeje a já jsem tu s novým článkem. A o čem dneska článek bude?
Dnešní téma jsem si vybral: Splněné sny
Asi proto, že se mi včera jeden takový sen splnil a já z toho mám radost.
Teď tedy k tématu.
Každý máme určitě nějaké sny. A pokud možno si je chceme splnit. Chceme najít vysněnou práci,být úspěšní, třeba i slavní.
Mezi námi o to být slavný bych tedy opravdu nestál, ale dál.... Usmívající se
Dnešní doba je ovšem taková, že je jen velice málo lidí,kteří to opravdu dokážou. Když ano, musejí proto objetovat mnoho.
Podle mého se kvalitní a šťastný život měří podle zážitků,splněných snů a strávených chvílí s těmi,kterémá člověk rád.
Sny se často zdají nedosažitelné,ale o to je to pak lepší pocit když se vám povede si jej splnit.
Určitě stojí jít za svím snem,ať je jakkoliv vzdálený,nebo nedosažitelný. Lidé často dělají práci,která je nebaví,protože prostě není jiná možnost. A je přece lepší dělat něco než vůbec nic.
Bylo by však mnohem lepší každý den vstát s pocitem,že zase jdete dělat to co vás baví a ne co musíte. Den by pak určitě začal lépe. Někdo může říct,že je to hloupost. Že tím jen ztrácíte čas,jenže ono je to podobné jako s vírou. Mělibyste mít nějaký cíl,něčeho se držet a proč ne tedy zrovna snů?. Nejsou to právě kolikrát ony,co nás drží nad vodou?
A co vy máte nějaký sen který si v životě chcete splnit?
Krásný slunečný den přeje Revl.

Chyba

19. září 2012 v 16:17 | Revl
Tak opravdu nevím v čem dělám chybu ale to počítadlo návštěvnosti mi proste nefunguje. :/ Opravdu nevím čím jsem si to zasloužil. Nicméně se za to omlouvám. Ale asi moje chyba.

Já věřím na víly

19. září 2012 v 11:24 | Revl
Nejdřív jsem měl s napsáním tohoto téma velký problém. Nevěděl jsem jak začít a vůbec se mi nelíbilo.
Pak jsem se na to podíval trochu z jiné stránky a nakonec jsem musel uznat že to tak špatné.
Možná že tohle nikoho zajímat nebude, ale začnu trochu jinak. Je tomu tak rok. Co jsem já sá opravdu na nic a v nic nevěřil, natož ve víly. Bylo to špatné období až potom mi někdo pomohl. A já začal vidět věci jinak. Prostě celý svět se otočil.
Píšu to proto že si myslím,že v dnešní době je strašně důležité v něco věřit. Protože co vám zbyde když přídete i o tohle.
A proč potom nevěřit třeba i ve víly? Na tom není přece nic těžkého. Vím důkaz jako takový neexistuje. Jenže když pochopíte souvislosti mezi určitými věcmi a nebo si prostě Víly představíte,najednou začnou existovat.
Já si představuji Vílu asi jako ty Víly z Heroe 3, 4. Pro ty co to v životě nehráli,bych to vysvětlil asi takhe. Malé bytůstky s motýlímy křídli, dlouhými černými nebo zrzavými vlasy. Vždycky plní úsměvu.
Příroda,svět a jiné věci nám neustále dokazují,jak se v mnohých věcech mýlíme. A když něco z toho člověk zažije
na vlastní kůži,tak začne věřit snad úplně na všechno. Já se Vílamy jako takovými nikd nezabíval,ale myslím že jsou úszce spjatí s přírodou,s okolím,možná s květinamy. Pro mě zamně mi může spousta lidí říkat že je to blbost. Že nic takového ve skutečnosti neexistuje. Jenže já budu vědět svoje, já nepotřebuju důkazy, nepotřebuju fotky, mně stačí když v ně věřím. Protože věc ožívá tehdy, když v ní opravdu začnete věřit.
S přáním pěkného dne se s vámi loučí Revl.

Tohle jste ještě neviděli

16. září 2012 v 21:51 | Revl |  Fotky
Objevilo se to u mě mezi knihovnou a poličkou. opravdu zajímavé. Fotky bez jakékoliv úpravy.
první fotka
druhá s bleskem

Cesta na sever

16. září 2012 v 17:10 | Revl
Tohle je příběh o šamanovy jménem Ravel. Je to rovněž pojetí toho, co jsem dělal na WoW tento týden. Ale je to pojato trochu jinou formou.

Cesta na sever

Být šamanem je těžké. V těchto nesnadných dobách, kdy šamany je všude potřeba se člověk, tedy promiňte vlastně trol, nezastaví. Už dávno to nejsou ti šamani, kteří žili v přírodě a na sobě měli jen nezbytné oblečení.
Už jsou pryč ty časy, kdy si vítr pohrával s rozcuchanými vlasy. Ne, dnešní šamani mají na sobě brnění, v jedné ruce rituální dýku a v druhé štít. Aby se hravě ubránili nestvůrám a jiným věcem, co je po cestě napadnou.

Seděl jsem v prastarém městě jménem Dalaran a přemýšlel, co budu dělat dál, když tu ke mě přistoupil jeden člověk. Tvářil se ustaraně.
"Co si přeješ?" optal jsem se. Bylo mi jasné že opět půjde o nějakou práci. Ostatně jako vždy.
"Na severu v táboře Argentských rytířů potřebují Vaši pomoc."
"No jo však já už jdu." Tohle také nebylo nic nového, do tábora cestuji skoro každý den. Ošetřovat zraněné a rozmlouvat s ledovými vodamy severní země.

Tentokrát šlo ale o něco vážnějšího. Usuzoval jsem tak s výrazu onoho muže. Od doby kdy se Aliance a Horda spojili v boji proti společnému nepříteli. Nebyl ani chvíli klid, Tažení na Ledovou korunu citadely bylo úspěšné. Spojenecká vojska se dostává už k branám pevnosti.
No a já tedy vyrazil. Vzal jsem si nejrychlejšího hypogryfa a letěl. Okamžitě jak jsem přiletěl,přispěchal ke mně jeden z vedoucích tábora."Potřebuji od vás,aby jste jel pomoct rybářům na moři." "Rybářům?" zajímalo mě od kdy rybáři potřebují nějakého šamana. "Mají tam problém s žraloky." dodal vysvětlení kapitán.
Jen sem kývl a vyrazil. Zdolávat strmé skály nebylo jednoduché. Ale s mím uměním jsem to zvádl. Celou dobu jsem přemýšlel. "Co může být za problém se žraloky?" Většinou na nikoho neútočili a dalo se s nimi domluvit "Tak proč teď?" Na malém člunu jsem doplul až k jejich lodi. Byla to loď hordy. Rudá barva, bílé plachty na půl svěšené. Uvítal mě jeden prošedivělí elf. Jen z jeho smaragdových očí vyzařovala moudrost. "Dobrý den mladý šamane. Víte sám že tu problémy se žraloky nemáme, ale tihle jsou nejací divní." Pokynul jsem hlavou,aby mě odvedl na místo kde je viděl. A opravdu když jsem se s nimi snažil domluvit,vůbec neposlouchali. Dokonce se po mě začali vrhat. Pak mi došla ona zkutečnost. Ti žraloci byli očarováni temnou magií. Boužel se nedalo dělat nic jiného,než ukončit jejich život. Rybáři už měli zase klid a já se vrátil do tábora. Doufal jsem že to bude vše a dalšího dne se budu moci vrátit do Dalaranu. Nakonec sem ulehl ve stanu Hordy na postel a usnul příjemným spánkem.