Týdeník

13. srpna 2012 v 22:57 | Revl |  Něco jako deník
Původně tohle měl být blog čistě jen o psaní knížek a toho, co tvořím. Jenže je tu věc, kterou bych tu rád uveřejnil. Tak abych nějak začal. Byla neděle 12.8 a já se měl setkat opět se svým kamarádem Pepou v Praze. Se mnou jel i můj brácha, se kterým trávím volné chvíle. Měli jsme se sejít ještě se Skoumikem, ale ten nemohl,takže jsme na to zůstali zase jen tři.

Dopoledne uběhlo celkem hladce. Praha je krásná a když máte o čem mluvit, letí čas velkou rychlostí. Odpoledne nás Pepa vzal do svého bytu, ve kterém žije i se spolubydlícím Martinem. Samozřejmě nás hned představil a my se začali bavit. Všichni jsme tak trochu přes počítačové hry. To bylo koneckonců první téma, na které jsme v tu dobu zabrousili. V podstatě jsme si s Martinem hned padli do noty. Pravda, je starší než my, ale přesto jsme měli společná témata. po chvíli jsme se dostali od počítačových her až k různým konspiračním teoriím. Samozřejmě životní styl, náhled na život, atd.

Martin mi přišel jako velice inteligentní člověk, roto jsem nechápal, proč žije, tak jak žije. Po sléze jsme se k tomuto tématu dostali. Začal nám povídat něco o svém životě. Měl vystudovaný učnák, byt, práci a auto. Jenže o všechno přišel a to jen proto, že ho zradili lidé, kterým nejvíce věřil. Následně mu vykradli byt a on se ocitl v podstatě na nule. Tohle je to, nad čím jsem se musel nejvíc zamyslet. Jak Vám může člověk, kterému věříte, něco takového udělat? A jak pak můžete vůbec někomu věřit? Mě v tu chvíli napadla jediná myšlenka. Jediné, komu byste měli věřit, je rodina, pokud samozřejmě máte dobré vztahy. Jenže opravdu naše společnost zašla tak daleko, že už nemůžeme věřit jeden druhému? Opravdu je dnešní společnost tak zkažená? Jistě určitě se najde ještě v dnešní době pár dobrých a slušných lidí, ale těch je málo. Krásně je to vidět na počítačových hrách. Tam nejsou žádné zábrany a v podstatě hned poznáte, jaký ten člověk doopravdy je, a co dokáže udělat, když nemá zábrany. Dál jsem se ho ptal, proč mu nepomůže rodina? Jeho odpověď mě překvapila. "Protože o tomhle všem nevědí". Vysvětlil mi, že si neřekne o pomoc, protože je na to až moc hrdý. Říkal, že se musí postarat sám o sebe. V podstatě přijede domů a dělá, jako kdyby se nic nedělo. Jako by bylo vše v pořádku. Samozřejmě jedna z mnoha úvah byla, jak mu pomoci. Jenže i když mám skvělou rodinu a dobré zázemí, tak nemám tolik, abych mu pomohl.

V dnešní době se najde takových lidí spousta. Ti, co žijí ze dne na den. Ty nezajímá, co bude za měsíc. Oni řeší to, co bude zítra. Možná se nad tímhle zamyslíte. Možná Vám to bude jedno. Většina lidí si řeší svoje problémy a starosti, protože pro ně jsou ty nejdůležitější. Nikomu to nemám za zlé, ale zrazovat lidi, vidět jen sebe a nekoukat nalevo, napravo, a aby bylo někomu jedno, že tím tomu druhému ublíží, to už je špatně. Závěrem bych chtěl říct asi tolik: Občas si uvědomte, že tu nejste sami, nezapomeňte říkat lidem, které máte rádi, že tomu tak opravdu a zkuste občas pomoc někomu jinému.


Toť vše s pozdravem Revl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama