Srpen 2012

Trocha poezie - Víra

30. srpna 2012 v 11:06 | Revl |  Básničky
Začnu tím, že vůbec nestíhám, proto můj blog vypadá tak, jak vypadá. V nejbližší době s tím zkusím něco udělat. Pro dnešek jsem si vybral trochu poezie, kterou normálně moc nepíši. Dneska hold udělám výjimku.

Víra

Dal jsem jí křídla
A ona se vznesla
Dal jsem ji krásu
A pocítil spásu
Dal jsem jí štěstí i strach
Aby se nezměnila v prach
Dal jsem jí svobodu
A pocítil pohodu
Protože jsem věřil
Když jsem jí svůj život svěřil
Že ve chvíli nejtěžší
ona mě potěší
Vyvede mě z temných vod ven
Doufám že to není jen sen

Revl

Kvalitní tým = základ úspěchu

20. srpna 2012 v 20:00 | Revl |  Něco jako deník
Uběhlo hodně dní od posledního článku, který jsem napsal, protože se chci zůčastnit soutěže Numero-un a svůj volný čas, kromě jiných věcí, věnuji také psaní k tématu soutěže.

Šesnáctého se u mě stavil můj kamarád. Zůstal přes noc a odjížděl až druhý den večer. Já, můj brácha a Setňa (kámoš) máme rádi počítačové hry. Kromě jiných věcí, takže volba byla jasná. Doslova jsme propařili odpoledne u hry Heroes VI. Je to tak trochu naše srdcovka. Samozřejmě byla i jiná zábava, ke které patřilo i opékání buřtů na ohni. Další den jsme opět, kromě jiných aktivit, zústali u hry World of Warcraft. Tuto hru hraju už dlouho, ale o tom jindy. Opět jsme se dostali k tématu Setňova gilda a složení. Setňa je v gildě Azeroth Kings. Chodí ty nejvyšší dungy atd, ale to není důležité. Důležitější je, že jsem zkusil jít k nim. Vzali mě hned a mám takový pocit, že jsem udělal dobře. Je tam příjemný kolektiv a fajn lidé a na tom asi stojí celý tým. Když máte skvělý tým, lidi, na které se můžete spolehnout, jde vše líp. Proto dosahují takových úspěchů jako nikdo na serveru. A o tohle jde především, ne? Spolehnout se na lidi a vědět, že když bude potřeba, tak Vám pomohou.

Víkend byl teplý a jako stvořený ke koupání. Zašli jsme s bráchou do krytého bazénu. Bylo to skvělé, ale kupodivu tam nebylo moc mládeže, jak já říkám a mě napadlo, co asi dělají? Neříkejte mi, že jsou všichni zalezlí doma nebo v nějaké hospůdce. Bylo to zvláštní, ale co se dalo dělat. A v dobré náladě pokračovala i celá neděle i dnešek. Celou dobu jsem ještě dočítal knížku Poklad Černého delfína od Foglara. Recenzi napíšu později, ale je to skvělá knížka. To by bylo asi pro dnešek vše.


Loučí se s Vámi Revl.

Fantasy

15. srpna 2012 v 17:59 | Revl |  Něco jako deník
Je středa. Přímo krásné počasí vybízí ke koupání. Kapky ranní rosy už dávno vyschly, tak proč si nezpříjemnit den nějakým novým článkem. Dnes bych se chtěl trochu zamyslet nad Fantasy jako takovou. Na fantasy je dobré, že je to takový náš vysněný svět a i když se nám v životě moc nedaří, tak tohle je ten světlý bod, to místo, kam se můžeme uchýlit. V tomhle světě funguje vše, jak má. Dobro většinou vítězí nad zlem a hrdinové jsou přesně takoví, jak jste si je vysnili. Hrdina najde svoji životní lásku a vše dopadne skvěle. Když dočtete knížku, dopíšete příběh, tak se Vám nechce uvěřit, že už je konec, že to krásné putování skončilo tak brzy. Přitom byste si přáli žít v tomto vysněném světě, kde neřešíte každodenní problémy a starosti. Kdy se můžete jen tak rozhodnout nebo se vydat na úžasné dobrodružství, protože tak nějak víte, že všechno dobře dopadne. Tohle je určitě jeden z důvodů, proč jsou fantasy knížky a příběhy tak oblíbené.

Člověk když příjde domů po namáhavém dni, kde musí řešit hromadu problémů a nemá ani chvíli klidu, přece nevezme do ruky knížku, kde je situace dosti podobná té, ve které se zrovna on nachází. Přiznejme si, že v dnešní době je spíš více těch špatných konců. A nikdo nemá náladu na příběhy se špatným koncem. Ale to už se trochu opakuji.

Bylo natočeno i pár opravdu dobrých filmů podle knižní předlohy. Film sice pomůže, ale nikdy Vám nedá tolik, co knížka nebo vlastní fantazie. Každý to znáte. Když je Vám nejhůř, tak kam se uchýlíte, když nemáte nikoho jiného na blízku? Do toho svého vytvořeného světa. Každý když byl malý, chtěl být pirátem, rytířem, králem a nebo princeznou. A i přes to, že už někteří jste dospělí, stále se do tohohle světa můžete podívat. Jak? Stačí si sednout, lehnout, zavřít oči, zapojit představivost a jste tam.


Pro dnešek se s Vámi loučí Revl.

Battlefield heroes

14. srpna 2012 v 17:19 | Revl |  Recenze
Takže dneska trochu odlehčené téma. Jde o hru Battlefield heroes, jednu z mnoha onlinenovek, model Free to play (hraní zdarma).

Tuhle hru jsem poprvé viděl v upoutávce na internetu. Na první pohled, nebo spíš na první poslech, mě upoutala hudba. Veselá a velice chytlavá melodie, která mě dostala. Grafika byla pěkná, kreslená a jen dodávala hře šmrnc. Tuto hru mi doporučil kámoš. Nevěděl jsem, co od toho mám čekat. Nakonec jsem hru zapnul a nainstaloval.

Děj není nic moc. Proti sobě válčí dva národy. Američané s modrou barvou (to jsou ti hodní :-)) a němci s červenou barvou (to jsou ti zlí). Ve hře je teď něco kolem 20 map. Jsou pěkně udělané, i když se občas objeví ve hře nějaké bugy, jsou většinou spíše pro zasmání, než že by vadili. Hra je v několika módech: Death macht, Capture the flag, obsaď a udrž bod.

Můžete se vybrat tři povolání: Guner, Solider, Sniper. Ve zkratce guner je tank. Nosí těžké zbraně, hodně vydrží a v abylitách má štít, kterým chrání ostatní. Solider je něco jako Healer. Nosí lehké zbraně, hází granáty a v abylitách má heal pro sebe i pro ostatní. Sniper má dvě možnosti: zabíjet na dálku nebo na blízko. Na blízko to bude něco jako roguna, na dálku to bude klasický sniper. Mně osobně příjde sniper jako nejzábavnější z těchto povolání.

Způsob expení od prvního do 30tého levlu. I když je hra zadarmo, fungují zde poplatky, za které se dají pořídit lepší zbraně, atd. Tím atd. myslím kloboučky, botičky a uniformy. V praxi to funguje tak, že 80% procent hráčů má poplatky. Ve hře je to pak spíš soutěž, o to kdo vypadá líp. "Hele já mam lepší klobouček, co s tím jako uděláš?". Já ze začátku hrál také bez poplatků. Řekněme, že do dvanáctého levlu to docela šlo. Většinou jsou ve hře hráči, kterým já s oblibou říkám lamy, což znamená, že jsou úplně hloupý. Takže pokud patříte mezi ty zkušenější pařany a máte aspoň trochu inteligence, nebude Vám soupeř dělat problém. Já si také pak zaplatil příspěvek a koupil si zbraň. Během chvíle jsem si připadal jak Rambo. Pokud proti Vám nešli minimálně čtyři najednou, měli jste velkou šanci soupeře porazit. Našlo se tam i pár skvělých hráčů, které bylo opravdu problém poslat na onen svět.

Závěrečné hodnocení: 7/10
Klady: skvělá hudba, pěkná grafika
Zápory: poplatky, mapy po čase začnou nudit, omezený limit určitého povolání ve hře


Tímto se s Vámi loučí Revl.

Týdeník

13. srpna 2012 v 22:57 | Revl |  Něco jako deník
Původně tohle měl být blog čistě jen o psaní knížek a toho, co tvořím. Jenže je tu věc, kterou bych tu rád uveřejnil. Tak abych nějak začal. Byla neděle 12.8 a já se měl setkat opět se svým kamarádem Pepou v Praze. Se mnou jel i můj brácha, se kterým trávím volné chvíle. Měli jsme se sejít ještě se Skoumikem, ale ten nemohl,takže jsme na to zůstali zase jen tři.

Dopoledne uběhlo celkem hladce. Praha je krásná a když máte o čem mluvit, letí čas velkou rychlostí. Odpoledne nás Pepa vzal do svého bytu, ve kterém žije i se spolubydlícím Martinem. Samozřejmě nás hned představil a my se začali bavit. Všichni jsme tak trochu přes počítačové hry. To bylo koneckonců první téma, na které jsme v tu dobu zabrousili. V podstatě jsme si s Martinem hned padli do noty. Pravda, je starší než my, ale přesto jsme měli společná témata. po chvíli jsme se dostali od počítačových her až k různým konspiračním teoriím. Samozřejmě životní styl, náhled na život, atd.

Martin mi přišel jako velice inteligentní člověk, roto jsem nechápal, proč žije, tak jak žije. Po sléze jsme se k tomuto tématu dostali. Začal nám povídat něco o svém životě. Měl vystudovaný učnák, byt, práci a auto. Jenže o všechno přišel a to jen proto, že ho zradili lidé, kterým nejvíce věřil. Následně mu vykradli byt a on se ocitl v podstatě na nule. Tohle je to, nad čím jsem se musel nejvíc zamyslet. Jak Vám může člověk, kterému věříte, něco takového udělat? A jak pak můžete vůbec někomu věřit? Mě v tu chvíli napadla jediná myšlenka. Jediné, komu byste měli věřit, je rodina, pokud samozřejmě máte dobré vztahy. Jenže opravdu naše společnost zašla tak daleko, že už nemůžeme věřit jeden druhému? Opravdu je dnešní společnost tak zkažená? Jistě určitě se najde ještě v dnešní době pár dobrých a slušných lidí, ale těch je málo. Krásně je to vidět na počítačových hrách. Tam nejsou žádné zábrany a v podstatě hned poznáte, jaký ten člověk doopravdy je, a co dokáže udělat, když nemá zábrany. Dál jsem se ho ptal, proč mu nepomůže rodina? Jeho odpověď mě překvapila. "Protože o tomhle všem nevědí". Vysvětlil mi, že si neřekne o pomoc, protože je na to až moc hrdý. Říkal, že se musí postarat sám o sebe. V podstatě přijede domů a dělá, jako kdyby se nic nedělo. Jako by bylo vše v pořádku. Samozřejmě jedna z mnoha úvah byla, jak mu pomoci. Jenže i když mám skvělou rodinu a dobré zázemí, tak nemám tolik, abych mu pomohl.

V dnešní době se najde takových lidí spousta. Ti, co žijí ze dne na den. Ty nezajímá, co bude za měsíc. Oni řeší to, co bude zítra. Možná se nad tímhle zamyslíte. Možná Vám to bude jedno. Většina lidí si řeší svoje problémy a starosti, protože pro ně jsou ty nejdůležitější. Nikomu to nemám za zlé, ale zrazovat lidi, vidět jen sebe a nekoukat nalevo, napravo, a aby bylo někomu jedno, že tím tomu druhému ublíží, to už je špatně. Závěrem bych chtěl říct asi tolik: Občas si uvědomte, že tu nejste sami, nezapomeňte říkat lidem, které máte rádi, že tomu tak opravdu a zkuste občas pomoc někomu jinému.


Toť vše s pozdravem Revl.