Nebezpečná cesta k Ledopádům

31. ledna 2017 v 15:24 | Revl
Tak jsem tu zpět po dlouhé pauze, původně jsem si myslel, že dopíšu naší úžasnou dovolenou, ale tohle všechno momentálně překryl mnohem hlubší zážitek, o který bych se rád podělil.
Ledopápdy- Měřín 29.1.2017
Toto místo náhodou našel Honza na internetu a tak jsme se rozhodli toto místo najít. Když jsme dorazili do Měřína. Udivilo nás, že ani místní lidé o ničem takovém nevědí. To jsme trochu znejistěli. A nakonec se přeci jen vydali na výpravu do neznáma. Nakonec jsme kus Ledopádů zahlédly, ale kdesy hluboko pod námi a cesta nikde...Kdo si myslí, že tady vyprávění končí, ten se plete. Honza se pomalu pustil po svahu dolů aby se dostal blíže. Lenča za ním i s Elinkou. Já a naši byli nahoře a přemýšleli, jestli to za to riziko stojí. Já se nakonec pustil za nimi dolů po svahu. Plně si vědom hrozícího nebezpečí, tedy pádu a následné koupely v ledovém jezeru. Naši to vzdali. Já bych to jindy vzdal taky, ale něco se za tu dobu změnilo a já odhodlaně a opatrně slézal, mnohdy i po zadku dolů...Pocit z dosažení kamenitého břehu v zátoce byl úžasný. A ještě lepší pohled na ony Ledopády. Fotku přidám o to vás nemohu ochudit :-)
Všichni jsme se smáli klouzali se na kouscích pevného ledu. Při pohledu na ledopád a strmé stěny kolem mě pomalu humor přecházel, protože jsem nevěděl kudy zpět. Protože cesta nebyla. Zkusil jsem vylézt po jedné skalní stěně nahoru, ale nešlo to. Tak jsem opatrně lezl dolů. V horní části ledopádu byl dřevěný krátký žebřík. Moc jsem mu nevěřil, ale asi to byla jediná cesta. Vytáhli jsme se na menší plošinu, která byla součástí ledopádu. Lenča se nabídla, že to odzkouší. Honza čekal hned pod žebříkem aby ji kdyžtak zkusíl chytit. Naštěstí to zvládla a žebřík vydržel. Pak jsem šel já. S mojí váhou jsem měl značné obavy. Ale vydržel...Lenča pak pomohla nahoru Elče a já jsem pomohl Honzovi, který vše ještě fotil. Protože poslední dvě příčky žebříku byli častečně pod ledem. Když jsem dělal společnou fotku Lenče a Honzovi, klepali se mi ruce. Přes všechno napětí, jsem byl vnitřně klidný a vyrovnaný. Potom jsme se dostali korytem potoka, kde už to bylo mírné až nahoru. Tam přišla další radost, že jsme tuto náročnou výpravu zvládli. To jsem opravdu cítil, že žiju...Celé jsme to zakončili složenýma rukama na sobě a zvoláním "Jsme nejlepší." A pak už se jen jelo zpět domů.

Krásný zbytek dne přeje Revl.
 

Dovolená Krkonoše 2016 den druhý

18. prosince 2016 v 16:30 | Revl |  Cestování
Dovolená Krkonoše 20.8.2016-27.8.2016
Den Druhý
Musím podotknout, že máme velké štěstí, pokud jde o počasí. Máme většinou krásně počasí. Bohužel tento den, to po dlouhé době, co nám od rána začalo pršet. Vstávali jsme dost pozdě a vzhledem k tomu, že jsme byli unavení z předchozího týdne. Tak jsme se rozhodli udělat si odpočinkový den. Tudíž jsme dopoledne proflákaly u společenských her a odpoledne se vrátili k babičce a dědovy, kde jsme pak strávily zbytek dne. Večer jsme začali plánovat následující den. Nakonec jsme se rozhodli, že další den vyrazíme na Vrbatovu boudu.
Přeji hezký zbytek dne.

Revl

Dovolená Krkonoše 2016

14. prosince 2016 v 14:01 | Revl |  Cestování
Dovolená Krkonoše 20.8.2016-27.8.2016
Den první
A tak začal první den naší dovolené. Ráno jsme se nasnídaly a vyrazili směrem Nová Paka. Tam paradoxně byla naše první zastávka. Navštívit babičku a dědu, než pojedeme směr Špindlerův Mlýn. Přijeli jsme asi hodinu před obědem a tak jsme zůstali na oběd. A pak nakonec jsme zjistili, že je tam pouť a tak přeci hurá na ní! Sešli jsme se tam i s bratrancem Kubou a tetou a Májou. Nakonec jsme všichni zašli na kávu do cukrárny. Já si ještě předtím stihnul s bráchou a Kubou dát jedno pivo. Nakonec jsme se rozloučili a vyrazili směr ubytování.
Ubytování bylo opravdu luxusní. Asi nejlepší za poslední roky, co jsme byli a neutratili jsme za to majlant. Po vybalení věcí jsme se byli projít kolem místa, kde jsme byli ubytováni. Kousek od nás tekla řeka a ze začátku to bylo příjemné. Ale co si budeme povídat. Tekoucí voda bere energii a tak jsme den o de dne byli méně odpočatí.
Vrátili jsme se na ubytování, dali si večeři. A nakonec jsme šli hrát karty než se šlo spát..
A mě nezbývá nic jiného než popřát hezký zbytek dne

Revl.
 


Celodenní výlet

19. srpna 2016 v 7:56 | Revl |  Cestování
Krásný prosluněný den. Dneska se opět trochu poposuneme blíž současnosti. I když to zřejmě bude jen na chvíli. 30.7.2016 jsem odjel na další rodinný výlet. Počasí bylo krásné a když je pěkně je mi líto trávit dny doma. To můžu v zimě...Jel jsem já, mamka a taťka. Ano i přes to kolik mi je, mě baví tyhle rodinné výlety podnikat.
Naše první zastávka byla v Ostrově, kde krom zajímavých soch, byl i pěkný výhled a upravené prostředí. Zaujala mě tam i střešní zahrada, které jsem si všiml náhodou. Dlouho jsme se však nezdrželi, měli jsme toho docela hodně před sebou.
Další zastávka byla rozhledna Bohdanka. Jak jsem si dělal srandu. "Musím si připsat dalšího pokémona do sbírky." (rozhledny na kterých jsem už byl)

Začalo se nám oteplovat, což se projevilo i na návštěvnosti rozhledny. Výhled stál za to. Celé jsem to natáčel na video, Zajímavostí byli i sochy řezané ze dřeva.

Nakonec jsme usoudili, že je nejvyšší čas na oběd a tak jsme se šli najíst do nejbližší restaurace.
Po obědě jsme se rozhodli vyrazit ke zřícenině hradu Křenovice. Cestou mě zaujalo pole makovic, které jsem si musel vyfotit. Co se týká zříceniny, jak jsem komentoval ve svém videu. "Čekal jsem od toho víc...."
Bylo tam jen pár zbytků zdí a zachovalá kruhová věž uprostřed. Neříkám, že to nestojí za to, to vydět, ale už jsem byl na lepších místech. Kousek od toho je lanový most přes řeku, který není špatné navštívit, byť jen se po něm projít. To mě bavilo.
Další zastávka byl kostel v Číhošti. Ale předtím jsme se cestou zastavili v Ledči nad Sázavou na kafe. No co, každý někdy potřebuje doplnit kofein.
Po kafy jsme už jeli k onomu kostelu, který mi přišlo, že byl nově opraven. A hádejte co? Zavřeno, tedy respektivě dovnitř se mohlo, ale jen k mřížím, ale dál ne. Opět mě tam nechtěli pustit. Možná bych si to měl brát osobně. Jinak místo je to pěkné jsem rád, že jsem se tam mohl podívat.

Naše poslední zastávka byla u geografického středu naší republiky. Místo bylo dobře značeno a celkově působilo upraveně. Vyzařoval z toho místa takový klid.
.

Zajímavá byla i návštěvní kniha. Chvíli jsme zde zůstali a pak se vydali směr domov.
A tím skončil celý výlet. Krásný zbytek dne přeje

Revl

Hrady.cz 2016 druhá část

17. srpna 2016 v 20:11 | Revl
Ráno jsme se nasnídali a vyrazili na Kunětickou horu. To už začínalo být docela horko. Nicméně hrad jako takový byl velmi zajímavý. Je tam mimo jiné i kostní klenba, která se zachovala asi jen na třech hradech v této republice. Krom jiného mě zaujala maketa jak hrad původně vypadal. Samozřejmě hrad jako takový rozhodně stojí za navštívení. Po návštěvě hradu jsme vyrazili zpět na fesťák. Naobědvali jsme se a vyrazili si poslechnout No Name. Kteří byli úžasní. Teplota nadále stoupala a do další pro nás zajímavé kapely zbývali tři hodiny a tak jsme se rozdělili. Nikdo se nechtěl péct na sluníčku. Taťka s bráchou si šli sednout někam do stínu a Já, Lenča a Honza jsme se rozhodli jít se smočit někam do vody. K našemu štěstí nedaleko teklo Labe. Když jsme dorazili k řece byla voda, příjemně studená. Řeka byla docela mělká a tak jsme si občas jen tak lehly na vodu a kus se nechali unášet proudem. Bylo to velmi příjemné. Nakonec jsme se vraceli tak, abychom stihli UDG. Stihli jsme to, bohužel jsme se díky tomu nedostali do kotle, což byla škoda. Koupil jsem si tam festivalový klobouček, protože minulí rok jsem na to zapomněl. A pak už jsem se zabral do víru hudby, pití, jídla. Následovaly skupiny jako Divokej Bill a podobně. Největší lákadlo byla ovšem skupina Kabát. Nikdy jsem je neslyšel hrát na živo a tak mi udělalo velkou radost, když jsem se dostal do třetí řady. Vůbec na tyhle věci máme štěstí. Musím to zaklepat. Celé to skončilo v půl jedné. My si koupili ještě jedno rychlé jídlo na cestu a razili jsme směr domov. Domů jsme dorazili někdy kolem třetí ráno. A vděčně padli do svých postelí. Už se moc těším na další rok.
Krásný den přeji.

Revl

Hrady.cz 2016 první část

16. srpna 2016 v 20:37 | Revl |  Cestování
Tak opět píši po krátké odmlce, protože můj život prostě i tak jede na plné obrátky, obzvláště poslední dobu. Ale tím vás momentálně nebudu zatěžovat. Vrátím se tam, kde jsem přestal. 22-23.7 jsme vyrazily na Festival Hrady.cz. Tentokrát na Kunětickou Horu.

Jeli jsme já, Lenča, Honza, Brácha a taťka. V celku docela naše pravidelná sestava. Ze začátku bylo vše takové hektické. Jelikož normálně pracuji a pátek jsem si nebral volno, bylo to všechno malinko na rychlo. Lenče jsme raději řekli, že odjezd je ve dvě hodiny odpoledne. Protože ji známe a víme, že ji to trvá. Pro zbylé účastníky byl odjezd naplánován na půl třetí. Kupodivu jsme vyjížděli ve čtvrt, díky tomu, že byla Lenča připravená. Samozřejmě jsme se jí pak v autě smáli. Cesta probíhala celkem v klidu. Tedy hlavně od chvíle, co jsme vzali Lenče mapu z ruky a předali ji Honzovi a ten už pak navigoval dobře. Naštěstí taťka většinu trasy znal a tak jsme to zvládli. Hned když jsme dorazili na místo jsme zaparkovali a šli postavit start, před koncertem. Měli jsme trochu problém s terénem, protože zem byla moc tvrdá. Ještě jsme navíc zapomněli doma kladívko, ale naštěstí to šutr vyřešil. Šli jsme si pak poslechnout Xindla X, kterého všichni máme docela rádi. Na tuhle akci jezdíme každý rok a musím smutně říct, že je to rok od roku dražší. Ano, pokud jde o organizaci a provoz akce. Tam není co vytknout. Byli jsme velmi spokojení. Ale ceny oproti minulému roku byli skoro dvojnásobné, což nejednoho nadšence festivalu naštvalo. Zbytek večera se nesl ve znamení pohody, hudby a dobré nálady. Kdo tyhle akce znáte, víte o čem mluvím. Bohužel předchozí týden v práci se na mě trochu podepsal a tak jsem šel spát dřív než ostatní. Což se ukázalo, že jsem nakonec udělal dobře. Protože později se tam přišli naprosto ožralý účastníci fesťáku a řvali tam až do půl páté ráno. No co, i tohle k tomu patří.

Krásný zbytek dne
Revl

Hrad Choustník a České Budějovice

9. srpna 2016 v 19:58 | Revl |  Cestování
Bylo 8.7.2016 a já si vzal jeden den volno. Už se zamyšleným výletem s Lenčou, Fildou a Honzou. Počasí nám už od rána přálo a vypadalo to na pohodový den. První zastávka na naší cestě byl Hrad Choustník. Zastavily jsme na nedávno nově postaveném parkovišti. K hradu to byli asi jen tři kilometry mírně do kopečka. Ale Filda už od začátku nadával proč je to tak daleko a do kopce. Co ale chcete od třináctiletého kluka že? První jsme se zastavily u pokladny, koupit lístky. Já si krom jiného koupil i pohled a pamětní minci. Paní byla tak hodná, že nám dala rodinné vstupné za což ji patří velký dík. Hrad jako takový byl poměrně zachovalí. Nebudu vás tu nudit historií hradu a podobně. První mě zaujala studna a dřevěný rytíř, co stál u ní. Filda s Honzou se nakonec nechali vyfotit i když se u toho tvářili všelijak. Následovala procházka po hradě. Filda objevil sklep a tak se tam vydal, i přes to, že ho Honza strašil, že už odtamtud nevyjde. Já se tam nevydal, protože se tam tlačilo spousty dalších dětí s rodiči. Po chvíli, kdy se vrátil jsem se ho zeptal, co tam bylo. Jeho odpověď byla "Tma." Takže jsem se zase nic nedozvěděl. Následoval výstup na věž. Až na malinko stísněné prostory a nižší strop to šlo. Dlouzí lidé jako já s tím mají trochu větší problémy. Výhled na věži mě mile překvapil. Byla dobrá viditelnost a tak se povedlo i pár dobrých fotek. Rád bych tam zůstal o chvilku déle, ale vzhledem k dalšímu programu nebyl čas. Nicméně i tak si myslím, že stojí za to tenhle hrad navštívit pokud budete mít cestu kolem.


Bylo 8.7.2016 a já si vzal jeden den volno. Už se zamyšleným výletem s Lenčou, Fildou a Honzou. Počasí nám už od rána přálo a vypadalo to na pohodový den. První zastávka na naší cestě byl Hrad Choustník. Zastavily jsme na nedávno nově postaveném parkovišti. K hradu to byli asi jen tři kilometry mírně do kopečka. Ale Filda už od začátku nadával proč je to tak daleko a do kopce. Co ale chcete od třináctiletého kluka že? První jsme se zastavily u pokladny, koupit lístky. Já si krom jiného koupil i pohled a pamětní minci. Paní byla tak hodná, že nám dala rodinné vstupné za což ji patří velký dík. Hrad jako takový byl poměrně zachovalí. Nebudu vás tu nudit historií hradu a podobně. První mě zaujala studna a dřevěný rytíř, co stál u ní. Filda s Honzou se nakonec nechali vyfotit i když se u toho tvářili všelijak. Následovala procházka po hradě. Filda objevil sklep a tak se tam vydal, i přes to, že ho Honza strašil, že už odtamtud nevyjde. Já se tam nevydal, protože se tam tlačilo spousty dalších dětí s rodiči. Po chvíli, kdy se vrátil jsem se ho zeptal, co tam bylo. Jeho odpověď byla "Tma." Takže jsem se zase nic nedozvěděl. Následoval výstup na věž. Až na malinko stísněné prostory a nižší strop to šlo. Dlouzí lidé jako já s tím mají trochu větší problémy. Výhled na věži mě mile překvapil. Byla dobrá viditelnost a tak se povedlo i pár dobrých fotek. Rád bych tam zůstal o chvilku déle, ale vzhledem k dalšímu programu nebyl čas. Nicméně i tak si myslím, že stojí za to tenhle hrad navštívit pokud budete mít cestu kolem.
Krásný den přeji.

Pokojný Bojovník

26. července 2015 v 13:43 | Revl
Po těch vedrech tu máme o něco chladnější den a já se s vámi chci podělit o to, co je nového.
Člověk by řekl, že když se vám život sesype tak je to konec. Opak je ovšem pravdou. Tehdy začíná něco nového a lepšího. Musím říct, že po strašně dlouhé době jsem v sobě nalezl klid. A paradoxně, to bylo díky knížce, kterou mi kamarád doporučil. Knížka se jmenuje Pokojný bojovník. Hodně z vás ji jistě četlo, vidělo film. Ale pro mě jako pro člověka, který hledá už dlouho cestu to byl poklad. Nejde o to, kolikrát si pustíte film, nebo to přečtete. Jde o to uvědomit si to podstatné a začít se tím řídit. Protože mezi uvědoměním a věděním je velký rozdíl. První věc která mě zaujala krom spousty dalších věcí byla tři pravidla: Paradox, humor, změna.
Uvědomil jsem si, že všechny tři pravidla se už v mém životě objevují. Jen jsem si jejich přítomnost neuvědomoval. Další věcí bylo ono žít tady a teď. Nějakou dobu jsem se o to snažil, ale nešlo to, až teď to díky té knížce do sebe zapadlo. Je to jako skládat puzzle a mám z toho úžasný pocit.
Kde jsi? Tady
Kdy jsi? Teď
Co jsi? Tahle chvíle
Pro dnešek se s vámi loučím a přeji krásný den. A já budu pokračovat v tom, co mi tahle knížka dala a jak se můj život změnil.
Revl

A začínáme zase od 0

9. března 2015 v 13:13 | Revl
Přeji všem krásný slunečný den :-)
Můj život, teď prochází výraznými změnami. Nevím jestli k lepšímu ale zkusím to tak brát. V životě jsem považoval spoustu věcí za důležité, i když to tak vůbec nebylo. Zapomněl jsem jaké to je vážit si sám sebe, chtít od života něco víc. Uvědomil jsem si, že jsem se snažil žít život podle své partnerky, nikoliv podle sebe. Chtěl jsem něco a byl ochoten tomu obětovat všechno. Strašně moc bych si přál,aby mi některé věci došli dřív,ale věci se dějí tak jak mají. Myslím,že je dobré v něco věřit a jít si za svými sny. Je důležité mít u sebe ty správné lidi kteří vás mají rádi,podpoří vás a pomohou když bude třeba.
V životě přijdou i těžké chvíle a právě v tu dobu z těch hezkých chvil čerpáme energii potřebnou k tomu abychom mohli jít dál.

Tvoje volba
Kapky na zem tiše dopadly
A černá mračna odnesly
Světlo prozářilo naše dny
Berme věci,jak jsou dány
Teď už vím jak tenhle život žít
Hudbu nechám znít
Svět je místo krásné
Každé dny mohou být nádherné
A žádné bitvy nemusí být prohrané
Je jen na tobě jak budeš žít
A jak krásné dny budeš mít

Pro dnešek se s vámi loučí.
Revl.



Výsledek obrázku pro ke štěstí žádný výtah nejede

Sedmý syn

26. ledna 2015 v 13:00 | Revl |  Recenze
Sedmý syn
Dobrý den přátelé, fakt nestíhám, takže po strašně dlouhé době vám přináším recenzi na film Sedmý syn.
Sedmý syn
Tak jsem se těšil na fantasy, která by podlouhé době mohla za něco stát. Nepočítám poslední díl Hobita, protože to bylo jedno velké zklamání. Teď k filmu. Neocenitelnou roli zde sehrála hlavní záporačka Julian Moore která si roli užívala a byla skvělá. Hlavní hrdina Ben Barnes, kterého především znám ze seriálu Game of Thrones mohl být lepší. Celý děj mi přišel odfláknutý a hodně ořezaný. Celé to občas zachraňovali vtipné hlášky, ale čekal jsem víc. Útok na město byl rovněž odfláknutý a celé to mohlo být více epické. Rovněž jsem čekal více kouzel. A talisman, který měl hlavní hrdina na krku, a který na konec mu byl sebrán a který je údajně tak silný. Umí jen teleportovat do města a pozor, taky červeně září a dává majiteli větší sílu. Tak nevím teleportace, to se čarodějnice mohli naučit sami, za dva roky, které by strávily na Bradavické škole. I když byl film takhle osekaný a celkově mohl být lepší, mě se líbil. Fantasy dnes vychází opravdu málo a tak buďme vděční i za to málo co je.
Krásný den přeje Revl.

Hodnocení: 7/10

Kam dál